Bezradná sněmovna

     Včerejší 55. schůze sněmovny odhalila řadu problémů a slabých míst naší demokracie.

1.Kdo způsobil krizi politiky?

     Většina se shodne, že politika je v krizi. Mnozí se přou, zda je to krize slabých politických stran, rozhádané sněmovny či silného prezidenta. Na první pohled to vypadá na dvojitý Zemanův faul – opoziční smlouva a jmenování Rusnokovy vlády. Bohužel krize má starší kořeny. Spravedlnost, zákon a právo vyhnal ze země Václav Klaus, aby mohl zlodějsky privatizovat. Mrtví dárci, Sarajevský atentát a opoziční smlouva už byl jen důsledek úpadku mravů a právního vědomí společnosti.

2.Přeběhlíci

     Sněmovna nemá jasno, zda poslanec kandiduje za sebe nebo za stranu. V poměrném volebním systému je na kandidátce strany. Do toho vstupuje prvek většinový, kterým je kroužkování a který zesiluje osobní mandát. Proti stranickému mandátu jde i ústava, která říká, že poslanec hlasuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

     Zatím převažuje mínění, že mandát je osobní a přeběhlictví se poslanec dopustí tehdy, když přejde zleva doprava (nebo naopak). Jinými slovy pokud poslanec opustí stranu, ale hlasuje v souladu s jejím základním programem, přeběhlíkem není. Naopak přeběhlíkem je pan Huml, který přešel od VV k socanům.

     Jiná situace je u strany LIDEM. To nejsou přeběhlíci, to jsou členové nikým nevolené strany, což jde přímo proti poměrnému systému. Tento faul neměl být tolerován. Protože LIDEM zůstala v koalici, přeběhlictví se dopustil zbytek VV. Pokud VV chtějí žalovat přeběhlictví, nechť žalují sami sebe. 

3.Poslanecká imunita

     Původní široce definovanou doživotní imunitu si poslanci sami zúžili na volební období s tím, že se týká jen projevů ve sněmovně. Nejvyšší soud za „projev“ považuje veškeré dění na půdě i ve sklepě sněmovny. To se mnohým nelíbí, ale to je asi tak všechno, co s tím mohou dělat. Útok zdivočelého prokurátora na premiéra patrně povede k přesnějšímu definování imunity. Neudělá to Ústavní soud, ale poslanci sami.

4.Nedostatek demokratické tradice

     To je zásadní problém, se kterým se potýkáme. Je celkem logický, protože jsme si té demokracie v historii moc neužili. Tradice se nepočítá na desítky, ale na stovky let. Je zapotřebí zpřesňovat pojmy, definovat vývoj, poučit se v civilizovaném světě. Celá tzv. česká cesta byla slepá ulička. Oceňuji např. Miroslava Kalouska, který sněmovnu nabádá k odporu proti nebezpečí z Hradu. Slova, která zpochybňují ducha, zvyklosti nebo tradici ústavy, jdou přímo proti základům demokracie.