Antibloger roku

  Občas člověk jde po chodníku a náhle překážka, které je lépe se vyhnout. Tady člověk čte a náhle autor, kterého je lépe nečíst. Proto jsem založil výše uvedenu kategorii.

Nebojte se, nikomu ji nenutím, ostatně ani nevím jako cenu bych antiblogerovi dal. Možná tím těžítkem. Rozhodně bych s ním nešel ani na pisoár.

Co člověk, to jiný způsob myšlení, jiný náhled na svět, jiné uvažování a jiné psaní. Před čtenářem se autor prezentuje až tím posledním, psaním. Je zapotřebí jít zpět a zjistit jaké má uvažování a způsob myšlení, jak se dívá na svět, zkrátka jaký je to člověk. Proč vlastně píše.

U některých autorů je evidentní snaha odhalovat chyby a navrhovat řešení. Těch si považuji nejvíc. Politické komentátroy si rád přečtu. Jiní mají silné životní zážitky, ze kterých se potřebují vypsat. Další fabulují, vymýšlejí, fantazírují, zkrátka dělají literaturu. Cestovatelé píší o jiných zemích a jiných mravech. Někteří se chtějí zviditelnit, další jsou osamělí a psaním navazují kontakt. To všechno beru, to nikomu neškodí.

Na rozhraní mám autory s muslimskou tématikou. Zatím jsem nepochopil, o co jim jde a proč jich je tu tolik.   

Poslední skupinou jsou autoři zlí, kteří záměrně škodí. Dělají to s jakými vnitřním uspokojením, až se člověku srdce svírá, případně žaludek stahuje. Z této skupiny je můj antibloger. Tentokrát ani nenaznačím. Jen se mu obloukem vyhnu.