Když Egypt, tak jedině Dahab - původně hippie, dnes skutečný ráj na pobřeží Rudého moře

Slunce právě vychází nad Akabským zálivem a první paprsky barví hřebeny Sinajských hor do odstínů růžové a oranžové. Sedím na beduínských kobercích v jedné z mnoha plážových kaváren, které místní nazývají pelešárny.

Dahab (arabsky دهب ) se pomalu probouzí. Zlatý prach, podle kterého snad dostalo město své jméno, se třpytí na kamenité cestě vedoucí k moři.

^{Pobřeží Sinajského poloostrova u Akabského zálivu. Foto: Petr Janša}

Procházím se po promenádě lemované malými restauracemi, potápěčskými centry a obchůdky se šperky. Tady neznají spěch. Majitel potápěčského centra sedí před svým obchodem, popíjí čaj a debatuje s kolemjdoucím o počasí a větru. Mladý digitální nomád asi z Berlína pracuje na svém laptopu pod palmou, zatímco vedle něj jogínka z Evropy medituje tváří k vycházejícímu slunci.

^{Místo zvané pelešárna. Foto: Petr Janaš}

Dahab je zvláštní místo. Není to typické egyptské letovisko s all-inclusive hotely a organizovanými zájezdy. Je to komunita svobodných duší, které sem přijedou na týden a zůstanou na měsíce nebo roky. Potkávám tu bývalé bankéře, kteří vyměnili kravaty za neopreny, učitelky, které se staly instruktorkami freedivingu, a programátory, kteří objevili kouzlo života bez budíku.

Instruktor tiše nadává, když nakládá výstroj do pick-upu. Blue Hole je nejslavnější a zároveň nejobávanější potápěčská lokalita v Dahabu. Kruhová propast v korálovém útesu klesá do hloubky přes sto metrů. Na břehu jsou desítky pamětních plaket těch, kteří podcenili její sílu.

^{Nebe je absolutně bez mráčku. Jediný stín, který se mi sem tam mihne nad hlavou, je od letícího ptáka. Foto: Petr Janaš}

Křišťálově čistá voda. Viditelnost je nekonečná. Všude proplouvají hejna barevných ryb. Klipky, motýlci, perutýni se svými jedovatými ploutvemi rozevřenými jako vějíře. Korálová stěna je živá. Měkké korály se vlní v proudu, mezi nimi se schovávají murény a chobotnice.

Odpoledne patří větru. Na pláži se shromažďují windsurfaři a kitesurfaři z celého světa. Dahab má jedinečné podmínky. Termální vítr, který fouká téměř každý den od poledne do západu slunce. Sleduji, jak barevné plachty tančí nad vlnami, jak jezdci létají metry nad vodou a provádějí akrobatické kousky, které popírají gravitaci.

„První rok jsem přijel na dva týdny, jen na dovolenou,“ vypráví mi Marco z Itálie, zatímco připravuje svou výstroj. „To bylo před pěti lety. Teď tu mám školu kitesurfingu a bydlím v beduínské čtvrti.“

^{Žádné vysoké stavby, žádné přeplněné rezorty. Foto: Petr Janaš}

Velbloudi klidně kráčejí po kamenité cestě, jejich stíny se prodlužují v zapadajícím slunci na pozadí Sinajských hor

Zastavuji v malém wadi obklopeném skalami, nademnou se rozsvěcují první hvězdy. Ticho je tak hluboké, že slyším vlastní srdce. Poutníci těmito místy cestovali tisíce let. Znali každou studnu, každou soutěsku. Dahab, tehdy jen malá zátoka, kde lovili ryby a odpočívali na cestách.

Večer trávím na pláži. Sedím na polštářích, nohy mám zabořené do ještě teplého písku. Kolem se postupně shromažďuje pestrá společnost. Freediver z Ruska, který tu zřejmě trénuje na světový rekord, slovenská učitelka jógy, která vede ranní lekce na pláži, jordánský hudebník s kytarou a starší pár, kdo ví odkud, který sem prý jezdí už dvacet let.

^{Rezort, kde vás obchodníci nechají na pokoji. Foto: Petr Janaš}

Dahab má zvláštní schopnost spojovat lidi. Možná je to tou uvolněnou atmosférou, možná krásou přírody, možná tím, že sem nejezdí davy turistů z velkých letovisek. Tady se setkávají kultury a vznikají přátelství, která by jinde byla nemyslitelná.

Vstávám ještě za tmy a jdu na pláž. Chci vidět východ slunce nad Saúdskou Arábií na druhé straně zálivu. Sedám si na kámen a čekám. Pomalu se rozednívá. Hory na protějším břehu se vynořují z temnoty jako přízraky. První rybáři už vyplouvají na moře.

A pak to přijde. Slunce se vynoří zpoza hor a celý záliv se rozzáří. Voda mění barvu z temně modré na neskutečnou tyrkysovou. Sinaj se probouzí do nového dne. Slyším volání muezzina z hotelového amplionu. Zvláštní směsice zvuku a neznatelných vln.

^{Na pobřeží Sinajského poloostrova u Akabského zálivu leží Dahab původně hippie ráj nebo ráj pro digitální nomády přitahuje cestovatele, kteří hledají autentičtější zážitek, daleko od masového turismu. Je globálně uznáván jako jedna z nejlepších potápěčských destinací. Foto: Petr Janša}

Dahab není jen destinace. Je to způsob života. Místo, kde se poušť setkává s mořem ve výjimečném tanci přírody. Kde východ potkává západ, kde spěch nemá místo. Je to poslední skutečný ráj na pobřeží Rudého moře. Ne pro ty, kdo hledají luxus a pohodlí all-inclusive resortů, ale pro ty, kdo touží po něčem skutečném a autentickém.

Sedím na pláži a jen poslouchám, nic víc, to tady stačí. Dahab má totiž zvláštní moc. Vtáhne vás do svého tichého rytmu a už vás nepustí. Možná je to tím zlatým prachem, možná magií sinajských hor, pouště a moře. Nebo možná je to jen tím, že tady člověk konečně najde to, co hledá. Vzácný klid, svobodu a sám sebe.