Škoda, že není naživu můj dědeček. Přes Užhorod prchal s dalšími legionáři přes celé Rusko až do Vladivostoku a pak Číny. Vracel se až posledním vlakem přes transsibiřskou magistrálu (podél ní ty 4 roky jeli na východ - jaký paradox), co legiím domluvil president Masaryk až v r 1922. Vlastně si odkroutil celou světovou válku dvakrát. Na Ukrajinu vzpomínal nerad, zažil tam hrozné věci, dokonce i hladomor. Ale na kozáky nedal dopustit. Zachránili mu život, ačkoliv by měl být vlastně nepřítel. Vaše fotky i dnešní pohled na ty končiny, by si jistě užil. Tak jsem to udělala aspoň já za něj - a děkuju. Těším se na další cestu.

V Užhorodu je dobré si všimnout nejdelší lipové aleje v Evropě, je vzorně udržovaná, byla vysazena k desátému výročí vzniku ČSR, je na nábřeží, na pravém břehu, tam kde je Česká čtvrť, které vévodí vládní budova dodnes sloužící svému účelu, vše vybudováno našimi architekty za první republiky. Masaryk tam má i pomník.

....Dobré!