Jako každým rokem jsme vyrazili s naším folklorním souborem na zahraniční zájezd do Bulharska, kde jsme reprezentovali naší zemi. Dohoda byla, že pojedeme autobusem. A tak jsme se těšili, jak si to užijeme s kytarou, s písničkami
Vyrazili jsme v sobotu ráno s tím, že nikdo neví, jak dlouho se zdržíme na hranicích a tak jsme měli zajištěné přespání v Srbsku.
Cesta ubíhala skvěle. Kupodivu i po naší D1. Pokud jedete v rámci Evropské unie, není to až tak velký problém. Čili přejezd na Slovensko a do Maďarska byl bez problémů.
Horší časy nastaly, když jsme se začali blížit k Maďarsko - Srbským hranicím. Zůstali jsme stát asi 2 km před tunelem na dálnici v koloně a průjezd tunelem řídila policie. V tunelu se totiž nesmí stát. A za tunelem byla další kolona, která byla až k hranicím Srbska. Čili jen toho času stráveného zde. K tomu jsme museli hlídat, aby nám nikdo nevlezl do autobusu, když jsme se šli ven protáhnout.
Na hraničním přechodu jsme čekali také poměrně dlouho. Maďarům stačilo přinést všechny doklady najednou a přejeli jsme. U Srbů už to bylo horší. Museli jsme všichni vystoupit a s doklady projít kontrolou. Naštěstí nechtěli zavazadla. I tak je to něco, na co už nejsme zvyklí.
Po odjezdu z hraničního přechodu jsme postupně zastavili na 4 benzinových pumpách, než jsme konečně sehnali dálniční kupón.
Stejné martýrium nás čekalo na Srbsko – Bulharských hranicích. Vystoupit, kontrola …
Po týdnu jsme se vraceli zpátky. A opět to samé. Je prima stát v koloně. A když se dostanete k závoře, čekáte další pěknou dobu, než vám dají pokyn, jet dále. Při kontrole v budce sedí mladý strážník s kolegyní a normálně se u práce baví a vůbec ho netrápí ta fronta. Prostě lážo, plážo. Nesmíte říci nic a zachovat klid, abyste prošli co nejrychleji.
Před námi byl například autobus s Turky a ti měli kontrolu všech zavazadel.
Tady si člověk uvědomí, jaké to je, žít v Shengenském prostoru. Člověk se tak trochu vrátil do dob Socializmu.
Svoboda a mír není samozřejmost, to bychom si měli uvědomit a stále si to připomínat!!!
