Vzal Vláďa Růžička úplatek anebo nevzal. Udělal špatnou věc anebo neudělal. Opět naší zemí hýbe kontroverzní kauza, která mně osobně přijde trochu účelná.
Zamýšlím se nad tím, proč se řeší nepříjemnosti skrze media vždy před důležitou akcí. Ať už to jsou volby anebo nyní mistrovství světa v hokeji.
Uběhly 3 roky od první „půjčky“ Vláďovi a nikdo tehdy neřekl ani slovo. Nyní se blíží domácí MS v hokeji a vytahuje se takováto věc? Proč to někdo neřekl dříve? Chce snad někdo schválně poškodit náš národní tým?
Nejsem člověk, který by byl nějak zainteresovaný v hokeji. Jsem normální fanoušek. Ale stejně tak jako ve fotbale, kde se zápasy řídí pomocí rozhodčích, tak i v hokeji se dějí velké věci. A není takovým tajemstvím, že movití rodiče se snaží své ratolesti dostat do týmu pomocí peněz. Slyšel jsem to několikrát. Ale já nejsem majitel klubu ani nejsem trenér klubu, abych se tím zabýval. Spíše se nad tím pozastavím a říkám si, kam tímto způsobem dojdeme? Šikovné děti z nemovitých poměrů si zabrzdí karieru na úkor jiných. To mě trochu mrzí.
A to asi spousta lidí neví, jak to funguje u sportovců s omezením. To je mnohem větší zvěrstvo. Nevymýšlím si, jen říkám závěr z toho, jaké informace jsem osobně slyšel.
Byly časy a já v tom vyrůstal, kdy se sport dělal pro radost, nikoli za peníze. Když jsem ještě hrával fotbal, při přechodu ze žáků do dorostu anebo z dorostu do chlapů jsem si nikdy nedovolil říkat svůj názor. Seděl jsem v koutě. Nosil jsem míče, pití … Byl jsem prostě zobák. Ale bylo to o respektu ke starším. A nikdy to nebylo bráno jako buzerace. Do pozice mazáka jsem musel teprve dospět. Dnes přijdou kluci do týmu, hned každému tykají, pošlou vás z fleku do oněch míst … A hlavně, za párek už to nehrají. My jsme nikdy neseděli v autobuse na fotbalový zápas se sluchátky na uších. My drželi partu a byla zde vždy velká sranda. Dnes je tomu bohužel jinak.
A s tím souvisí ještě jedna věc k zamyšlení. Jak je možné, že vůbec přijde rodič a nabízí „úplatek“ za to, že jeho dítko bude hrát? To není špatné, nemorální?
Stále tvrdím, že by nám stačilo desatero božích přikázání. A pokud by se podle nich každý řídil, byl by náš svět úplně jiný. Bohužel tomu tak není. Pořád něco vidíme na tom druhém a poukazujeme na to. Ale nejdříve bychom si měli udělat pořádek u sebe a pak kritizovat ostatní.
Otázka na závěr. Bude někdy sport čistý, lidé ho budou dělat pro radost a bude to zase zábava pro celé rodiny?
