Další týden za námi a takových událostí. Asi bych to rozdělil na 3 části. Komunální a senátní volby, tragédie ve Žďáru a volný čas. Budou to takové malé postřehy z toho, co vidím, slyším a čtu. Z ničeho jiného si asi názory tvořit neumím.
Komunální volby jsou již za námi a přesto se člověk zamýšlí, zdali je celý systém opravdu v pořádku. Ač nepřijde tolik voličů, přesto jich dorazí ze všech možných volebních účastí asi nejvíce. Jenže se volič může zamyslet: „Má to cenu tam vůbec jít, když se stejně domluví podle svého a ne podle výsledků“? Zcela otevřeně říkám, že já křížkuji napříč stranami a lidi, které znám a o kterých si myslím, že by pro mě, občany a naše město mohli něco udělat. Avšak, na mysl mi přichází několik otázek. Proč vítězná strana nemá jasnou pravomoc si vybrat k sobě ze zbývajících stran či lidí, kteří se do zastupitelstva dostali ty, s kterými poté složí celou vládnoucí garnituru v obcích a městech? Proč člověk, který má nejvíce preferenčních hlasů není jasným starostou / starostkou, primátorem / primátorkou? Není to přece jasným důkazem toho, koho lidé (voliči) chtějí ve vedení? Jestli to zase není o tom, že si chce každý ulovit nějaké to korýtko a ukrojit si z koláče. Je to smutné.
K zamyšlení také je, proč vzniká tolik nových uskupení, stran, hnutí. Chtějí opravdu něco změnit a nebo si také z již zmíněného koláče ukrojit něco pro sebe?
S tím souvisí i senátní volby. Jako člen tehdejšího volebního týmu našeho pana senátora už vím, jak vypadá volební kampaň a taky podpásová volební kampaň. Ale podívám-li se na volební účast u senátních voleb, tak mě zase napadá několik myšlenek. Vysvětlilo se někdy opravdu občanům, proč je tu senát, čím je nám prospěšný? Přijde mi, že to slyšíme jen před senátními volbami. A staré moudro říká, že opakování je matka moudrosti. Tak jestli by páni senátoři neměli něco udělat a vymyslet, aby svůj úřad před voliči pozvedli. Ale ono, když je někdo poslancem, senátorem a má ještě třeba další funkce a povinnosti, tak nevím, jestli vše dělá na 100% a poctivě. Můj názor je, že ne!!!
Dále se chci zmínit o tragédii, která se stala ve Žďárské škole. Je to velmi smutné. Otázka však je, proč se začíná něco řešit v politické sféře až tehdy, když se něco takového stane? Proč už to není podchycené natolik, aby mohli konat pouze orgány v trestním řízení? Dožiju se toho, že bude někdy náš zákoník úplný a budou se řešit opravdu jen drobné nuance? Nejsem také odpůrcem, ale také ne úplným zastáncem stálého vyznamenávání. Neměla by to přece být naše morální povinnost, zachránit někomu život, pomoci mu? Chápu, že pokud se člověk podívá v dnešní době na práci naší policie a soudů, tak se nedivím tomu, že spousta lidí raději zavře oči, otočí se a do ničeho se nechce plést. Veřejně se zde hlásím k tomu, že jsem zastáncem pana Kájínka, který sedí za něco, co neudělal. Věřme tedy, že je mezi námi více dobrých lidí, kteří jsou ochotni nasadit svůj život za záchranu jiného. A přejme si, aby ten svůj při té záchraně jiného, neztratili. Těm, kteří už mezi námi nejsou díky takovéto pomoci – ČEST JEJICH PAMÁTCE.
A od toho všeho jsem utekl na sraz základní školy po dalších pěti letech. Sešlo se nás z těch dvou tříd docela dost. Jenže opět nastal můj osobní problém. Obličeje si pamatuju, ale ty jména J Ale nakonec se to povedlo a po dobré večeři jsme se prokecali až do ranních hodin. Kdo co dělá, kdo má kolik dětí, kde kdo byl a tak. Prostě jsme zapomněli na své všední problémy.
A tak přeji všem, aby mohli co nejvíce takto někam utéct a zapomenout na všední problémy a mohli si vyčistit hlavu v této uspěchané době.
