Vánoce se pomalu blíží, lidé v obchodech blázní, nikde se nedá zaparkovat, pořád všude tlačenice. Jsou opravdu Vánoce o tomto? O tom, hlavně hodně nakoupit?
Vánoce jsou přece křesťanské svátky. Proč vlastně schvalujeme státní svátek Velkého pátku? Kolik lidí tomu vlastně rozumí? Kolik mladých lidí ví o tom, co se stalo 17. listopadu 1989? A to nemluvím o vzniku První republiky.
Vytrácí se naše tradice, které nás zdobí a odlišují od ostatních. Vytrácí se hrdost na naši zemi.
Na jednom nejmenovaném pomníku u Sarajeva, který je z mramoru a 90. let starý, stojí nápis:
„Zastav se poutníče, a pokloň se prachu těch, kteří bez sténání obětovali své životy velké myšlence osvobození a sjednocení. Zocel se tím světlým příkladem a uč své děti, jak nesobecky je třeba milovati vlast i národ svůj“.
Napadá mě myšlenka, zdali by byla naše dnešní mladá generace ochotna položit život za naší zemi, naše tradice, za náš národ. Vlastenci totiž zůstáváme mnohdy už jen na hokeji či fotbale.
Přeji všem krásné a požehnané Vánoce v kruhu rodinném. Užijte si jeden druhého, rozkrojte si třeba jablko či zkuste jiné tradiční věci, které k Vánocům patří.
A než budete vstupovat do následujícího roku, zamyslete se nad tím, zdali nemůže každý z nás přispět něčím, abychom nebyli hrdi na naši zemi jen při hokeji či fotbale. Ale mnohokráte více.
Do roku 2016 všem hodně zdraví, štěstí a všeho, co si sami přejete.
