Rok je zase skoro za námi a zítra nám končí ten každoroční předvánoční shon. Plné obchody lidí, plná parkoviště aut, všude zástupy lidí, strkanice. Ano, takto u nás vypadají Vánoce. Spíše vlastně Advent.
Bohužel, každoročně se pozastavuji nad tím vším. Z jakého důvodu se začíná s vánoční atmosférou už v říjnu? Možná někde i dříve. Skoro čekám, že přijde doba, kdy začnou obchodní centra lákat zákazníky na další vánoce hned od února.
Pak se také pozastavuji nad tím, proč si lidé kupují umělé stromky. Proč si dávají na balkony či okna Santu, jak jim tam leze. Proč nejsou všude nápisy „VESELÉ VÁNOCE“ ale vidíme často Merry Christmas? Proč máme osvícené domy jak v Americe. Jsme ještě stále v Čechách?
Není to tak dlouho, co nám zde byl vnucován děda Mráz. A mé mamině byl ve školce učitelkami vnucován názor, že nemá svým dětem říkat, že dárky nosí Ježíšek. A teď jsme se jen otočili. Že by nám někdo řekl, že nadílka bude 25.12 a budeme rozvěšovat ponožky?
Dnes si lidé myslí, že vánoce jsou o velkém množství dárků, hodně jídla a hrajeme si na to, jak se máme všichni rádi. Jdeme na půlnoční.
Ale třeba ta půlnoční, tam se nechodí, protože tam chodí i ostatní.
A zamyslel se někdy někdo nad tím, proč nemá rád stejné lidi i během celého roku? Proč nezajde do kostela častěji, kde se pozastaví a rozjímá o svém chování? Proč se nedá méně dárků dětem proto, aby nebyly tak rozmazlené, jako se s tím setkáváme? Proč se prostě nevrátíme ke kouzlu vánoc, tak jak ho slavili naši předci?
Smysl Vánoc spočíval především ve vzájemné úctě, lásce a přátelství. Byl dobou, kdy se celá rodina sešla u svátečně prostřeného stolu. Všichni se od rána postili a půst končil, když vyšla první hvězdička. Na každý roh stolu se něco pokládalo. Na jeden pecen chleba, aby měla rodina stále co jíst. Na druhý peníze, které slibovaly blahobyt, na další co pole dalo, aby i v následujícím roce byla dobrá úroda. A na poslední roh miska na zbytky jídla pro dobytek. Ještě jedna se dávala pod stůl. Někde se ještě stůl obepínal lanem či řetězem, jako ochrana stáda ovcí před vlky či statku před zloději. Byl-li počet stolujících lichý, dával se talíř navíc. Smrt totiž chodila těsně před večeří a kde by napočítala lichý počet, tam by se v roce následujícím pro někoho vrátila. Nežli se zasedlo, každý si stoupl bosou nohou na ležící sekeru, aby ho v roce následujícím nebolely nohy.
K jídlu se podával hrách či čočka, polévka a na závěr Kuba nebo ryby či jiný masitý pokrm. Kosti od ryby se po večeři zanesly pod jabloň. Až po večeři přinesl hospodář do světnice ozdobený stromeček jablíčky, švestkami, ořechy, cukrovím a řetězy. Zapálili svíčky a zpívali všichni koledy. Koledy zpívali každý večer do odstrojení stromku.
A hlavně se věštilo. Nechci to popisovat do detailu. Ale rozkrajovala se jablíčka, pouštěli skořápky ořechů se svíčkami, svobodné dívky házely pantoflem nebo holí na hrušku, klepalo se na kurník, rozlévalo se olovo a další.
Je tady někde psáno o umělém stromku? O haldě dárků? Ne. Vánoce jsou o jiném kouzlu, na které bohužel spousta z nás zapomněla.
Naše tradice bychom měli předávat dále. To je to, co nám nikdo nevezme a čím se odlišujeme od ostatních. Ať je každý z nás alespoň o Vánocích Čechem se vším všudy.
