Zápisník zuřivého Sparťana: Slovácko i Plzeň kouzla zbaveni. Kotal na hrad?

Liga se dohrála v rytmu anglického dupáku a my jsme urvali bronz. Za normálních okolností póvl, ale po (opět) turbulentně nepovedené sezóně, se takové umístění musí počítat. A pohár? Taková povinná třešnička na dortu bez šlehačky.

Středeční vyřazení Plzně z poháru rozjásalo celý sparťanský národ. A nebylo to jen tak ledajaké vyřazení, protože určitě nebylo dílem náhody. Pan Gul'a se sice mohl po zápase divit, kde byly "lopty", a říkat, že hrát ještě nějakou chvilku, určitě by to Plzeň zvládla. Tedy nevím kolik máme na Letné míčů, ale fotbal se hraje devadesát minut, plus případné nastavení. Takže jestli na nás Gul'ova parta nevyzrála v připuštěné hrací době, tak si sice s námi mohla dát bago po zápase, ale na výsledku 2:1 pro nás by se už stejně nic nezměnilo. 

Borci v rudém totiž podali úplně jiný výkon, než nám předvedli v úvodu pokoranavirové ligy. Nebojácný, takticky vyspělý a bojovný. Konečně došlo i na bájný presing a represing (bože čeština a Ježek pláče). Kolik trenérů na Letné už o něm mluvilo a skutek utek. Až ve středu jsme mohli vidět jeho provedení po sparťansku. No to to trvalo! A že je to velice platná a silná zbraň, o tom darmo mluvit. Ale proč se s jeho zavedením do letenské hry tak dlouho otálelo, ví jenom Bůh a svatý Václav. Buď jak buď, Plzeň je raus a nás čeká Liberec. A vůbec nemusíme polemizovat o tom, že pro oba týmy půjde o vysoce důležité utkání. Náš výkon proti Plzni však naplňuje fandy nezřízeným optimismem. A opravdu, pohár nad hlavou by byl více než fajn.

Po všech těch průšvizích v sezóně, kdy jsme neplnili jeden vytčený cíl za druhým, je český pohár vlastně poslední možností to nějak korigovat. Ostatně, vedení klubu má také  pohár na svém předsezónním seznamu předpokládaných úspěchů, teď již zhusta seškrtaném. Takže z tohoto pohledu plní hráči jen zadaný úkol. A ten zní jasně: získat pohár! Takže doufejme, že se to povede. Ale něco mi říká, že s Kotalem máme daleko větší šanci, než s jeho předchůdci. Středeční zápas proti Plzni je toho důkazem.

Narychlo instalovanému trenérovi (poté co byl Rosa prozřet  a přestal trapně lpět na Jílkovi) se však, kromě tohoto veledůležitého zápasu, povedlo daleko více věcí, které by s jeho předchůdci byly asi jen nedostižnou metou. Máme třetí místo (jo, i to je holt v současné Spartě úspěch), naší obraně se už soupeři nesmějí řinčivým smíchem a směrem dopředu máme hodně co nabídnout. Kotal probudil "spící" a už odepsané hráče (Karlsson,Tetteh,Kozák i Štětina jsou toho zářným příkladem), instaloval další mladé do sestavy a dál věří v Kangu.  K jeho povedeným "kouskům" patří i práce s Dočkalem. Posadit ho na lavici a vystřídat zbožštělého Bořka zachránce, to si žádný z jeho předchůdců nedovolil. A náhle na Letné platí, nemáš formu? Nehraješ! Ó jak prosté milý Watsone. Ať hrají ti, kteří na to mají. No a Dočkal si s nějakou extrovní formou zrovna netyká (v poháru však zazářil excelentními nahrávkami na góly). Tak hraje, jak hraje. Pokud Kotal uzná, že je přínosem, tak ano. Když jeho kouzlo vyšumí, sedí na lávce. 

Tedy, ne že by se všechno povedlo. I Kotala napadl virus sparťanských trenérů a zkoušel mixovat s hráčskými posty. Což bylo náramně vidět v ligovém zápase proti Plzni. Kanga na křídle? Směšné! Prohazování Hložka zleva napravo? Nedůstojné jeho talentu. Sáček zase na beku? Neštěstí pro kovaného záložníka a utápění jeho talentu. A výkony také nebyly pokaždé koukatelné a neočarovaly fanouška předvedenou hrou. Spíše naopak; pouze vybrané pasáže snesly měřítko dřívější železné Sparty. Poločas v Karviné, na Slovácku, proti Teplicím, či proti Opavě. Tam všude se dalo o dominanci mluvit pouze pár desítek minut. Ačkoliv vždycky stačily k získání tří bodů. A tady jsme možná u jádra pudla. 

Kotal po svém nástupu do funkce prohlásil, že chce především hráčům vrátit sebevědomí a naučit je zase vyhrávat. Pro někoho, kdo hledá ve fotbale vědu (a někdy mám takový pocit, že to je většina těch mladých progresívních trenérů), možná až příliš jednoduché řešení, hodné úrovně okresního fotbalu. Ale kupodivu, funguje! Od nepovedeného zápasu s Plzní, získala Kotalova parta neuvěřitelných osmnáct bodů (tedy včetně poháru), se skóre 14:2! No to je přeci neuvěřitelné! Tedy ještě před nedávnou dobou "to bylo neuvěřitelné". A hle, najednou se hraje na vítězství. A na co taky jiného? Proboha, fotbal, jak ho známe my z toho pralesa, je vlastně úplně jednoduchá záležitost. Pudová, protože buď to "pude" nebo ne. Ale dnešní doba progresivistických trenérů (tedy těch mladších) dělá z fotbalu přímo laboratorní případ. A Kotal (i Rada v Jablonci), jim názorně ukazuje, že to jde i bez šestek, desítek, podhrotů, testů, čtverců, laktátů, presů a represů a kdoví čeho ještě. Stačí prostě mít chuť hrát a nebát se. A trenéra, který fotbal "žere", ale nekomplikuje ho zbytečnými "odbornými" výrazy. Fotbal je pořád jenom hra. Bůh zaplať a Kotal na hrad.

A takhle to vidím já. Mějte se zdravě a roušky brzy skončí nadobro na smetišti dějin.