Zápisník zuřivého Sparťana: Sezóna skončila, (ne)zapomeňte! A s Vrbou už na věky?

Do cíle ligy jsme doběhli s lehkostí antilopy, přibalili  Zbrojovce šest fíků na cestu do druhé ligy a vyhráli korunu krále střelců. Což byla pohříchu jediná, a ještě k tomu individuální trofej, kterou jsme vyhráli. No aspoň tak.

Z předsezóních cílů toho věru moc nezbylo. Titul se nás netýkal už na podzim, z poháru, který TR10 také zajímal, jsme vyletěli a v Evropě jsme také moc velkou díru neudělali. Zbylo tedy druhé místo, takzvaný postupný cíl (tedy cíl, který vám vyplyne časem, když zjistíte, že ostatní cíle jsou v prčicích) a to bylo také o fous. Protože když nás, tedy TR10, začal druhý flek enormě zajímat, dělalo si na něj čáku více mančaftů, namátkou třeba Jablonec, jehož roční rozpočet je asi tak třetinový toho letenského. Nakonec jsme však stříbrnou placku brali my a zabukovali si tak účast v kvaldě o LM. To, že v ní nebudeme za favority je nasnadě. Víc si nezasloužíme.

Kovidové sezóny byly také ve znamení tradičního sparťanského hledání trenérských kapacit, které by tu naši bárku, jenž sebou fláká o útesy už pěkných pár let, vyvedli zpět do klidných, modravých vod úspěchů. Ještě před vypuknutím pandemie čínského viru se pakoval Jílek. Že to byl omyl skoro srovnatelný s italským elegánem Stramaccionim, se ukázalo už po pár zápasech. Ale ani jemu se nedostalo dostatečné podpory od jeho "objevitele" Rosického. Ať už se týká nákupů kvalitních hráčů, nebo podržením nad hladinou, když loď Jílkovy koncepce začala nabírat vodu (když tedy zůstaneme u vodních metafor). Nakonec se Jílek "utopil" a spolu s ním klesla Sparta zase o něco hlouběji ke dnu průměrnosti. 

Z té ji měl vytáhnout "prozatímní" trenér Kotal. Co si budeme povídat, nebyl první Rosického volbou. Ale muselo se něco udělat, když Jílek v televizních rozhovorech vypadal jako na pokraji zhroucení a TR10 byla poprvé vystavena nevoli majitele Křetínského. Nikdo z renomovaných trenérů se však na Letnou nehrnul (nebyl ani vhodný čas, v rozběhnuté sezóně) a ustanovit třeba Holoubka či Jarošíka bylo pro TR10 příliš velké riziko. Jsou to sice trenéři moderní a pespektivní, ovšem Sparta, ostatně jako vždy, potřebovalo okamžitě "něco" udělat. S perspektivním trenérem by sice možná bylo zaděláno na budoucí úspěchy, ovšem u toho už by nemusel být Rosický. Takže trenér "znouzecnost" měl zachránit nejen Spartu, ale i Rosův zadek.

A Kotal to dokázal. Dokázal uplést z ničeho bič a sparťanský národ začal být opět o něco více pozitivněji naladěn. Někteří měli dokonce i vlhké sny o titulech a dominanci! To ovšem přecenili "efekt Kotal" i Rosického schopnost vytvořit šlapající mužstvo. Je nutno připomenout, že se stále jedná o začínajícího eléva, jehož jedinou kvalifikací pro funkci sportovního ředitele kdysi nejmocnějšího klubu v Čechách byla jeho aura sparťanské legendy. To, že to nestačí, se ukázalo v plné nahotě zejména při posilování týmu, ale i při schopnosti prosadit své vize. Stramaccioniho éra rozmetala ve Spartě vše, co ještě jakžtakž fungovalo. To, že nebude jednoduché se z této šlamastyky dostat, bylo jasné. Otázkou tedy je, jestli to byl úkol hodný začínajícího sportovního ředitele bez zkušeností. Některá rozhodnutí sparťanského vedení (ať v tom není TR10 sama) byla stejně problematická jako ta za Italova angažmá. Řekl bych, že dokonce nesla jisté stopy amatérismu (když už nebudu mluvit o neschopnosti a aroganci). Namátkou třeba nákupy Minčeva, Panáka a jiných, Stanciův úprk do Edenu, váhání nad Plavšičem, neangažování Tijaniho, neschopnost přetánout Slávii hráče, o které jsme měli zájem, morálně trapný výjeb se zlínským Condém, smlouva nesmlouva pro Kangu, spory s Haškem a tak bych mohl pokračovat dále. Tyto všechny přehmaty, které mnohdy bavily celou ligu, už nesou podpis i TR10. 

Kotal získal pohár (ovšem mluvilo se o jakémsi "suchém záchodě"), zahrál si poháry (bez valného úspěchu) a do letošního jara vytáhnul se značně zdecimovaným kádrem. Cíle se mu však neumenšily, jako obvykle titul, dominance a blablablá. Posily nedostal ovšem žádné, ačkoliv bylo dopředu jasné, že se Sparta nacházela ve zdravotním i kvalitativním rozkladu a zbytek hráčů, který měl Kotal k dispozici, byl jenom průměrný. Přesto trval Rosa na tom, že kádr nepotřebuje posílit a jako jedinou "posilu" přivedl z hostování staženého Fortelného. Ten byl však zraněný.....Nakonec byl trenér odvolán. Ani tady se TR10 nepostavila za "svého" kouče a svou koncepci a nechala Kotala odstřelit. Ačkoliv Rosovi zachránil zadek. Faktem ovšem zůstává, že "efekt Kotal" postupně vysmrádal a tým oživení snad i potřeboval. Ale dost možná jen hráčská "rada starších" měla jiný názor na tréninkový proces a základní sestavu. Třeba by to Bořek zachránce měl vysvětlit....Jisté je, že se Kotalovi dostalo poděkování za odvedenou práci a šáteček. To že už na Letnou nikdy v žádné funkci nevkročí, bychom se mohli vsadit. Myslím, že je ponaučen do konce kariéry. 

A tak se konečně dostalo na vzývaného Vrbu, kterého Sparta údajně už jednou vábila, ale dal jí košem, páč měl zahraniční choutky. Proslýchalo se, že ani tentokrát nebyl tak úplně Rosického volbou. Spíše byla TR10 k jeho angažování dotlačena. Není šprochu, znáte to, ale ať už to bylo rozhodnutí koho chce, bylo to rozhodnutí zřejmě nejsprávnější z možností, které se nabízely. Tím se ovšem opět musel měnit směr, kterým se údajně hodlala Sparta vydat, protože Vrba je z úplně jiného těsta než Kotal. Jeden je pro mladíky (a umí s nimi pracovat), druhý spíše tíhne k těm zkušenějším (a umí s nimi jednat). Letná zvolila Vrbu právě i proto, že ví, jak přesvědčit "radu starších" v týmu, aby se vydala pro tým a jeho úspěch. Ano Vrba nekráčí cestou pokorného mládí, ale sází na ostřílené harcovníky. Už to dělal v Plzni a hodlá v tom pokračovat i na Letné. Ale to zřejmě neznamená, že talentované mládí má u něj stopku. Jen se k němu prostě svéhlavě neupíná, přesně v duchu vyjádření mnohých bývalých Sparťanů, že jenom s mladíky se titul vyhrát nedá.

No, on už i Vrba poznal, že s mnohými stašími na Letné také ne. A přesvědčil se o tom v zápasech s těmi silnými a silnějšími. V těchto mačích s ligovou špičkou nebyla Sparta lepší. Se Slávií dokonce totálně propadla a vždycky dostala nařezáno. Vrba ví, že současný kádr bude mít v Evropě velké problémy. Útok táhne jediná super hvězda Hložek a obrana dělá skoro pravidelně neuvěřitelné chyby, ať už tam stojí kdo chce. Záloha není nejhbitější a i zde platí, že její výkon stoupá a padá s Hložanem. Jako důkaz budiž poslední zápas se Zbrojovkou. Jakmile odešel ze hřiště Hložek, bylo po koukatelném fotbale. Budiž, měli jsme velký náskok a Brňáci byli už smíření s druhou ligou, ale tím spíše se mohli hráči bavit. S Hložkem jako by však odešla i invence a chuť.

Ví to tedy i Vrba, že kádr je potřeba posílit. Tím spíš, že se bude hrát kvalda o LM a v domácí lize není Vrba zvyklý hrát druhé, nebo dokonce třetí housle. Takže TR10 se musí pochlapit. Ovšem pochlapit se musí trenér i mančaft. Ten především, aby se pak nepoukazovalo na letenský rozpočet a následné výsledky. Jaro pod Vrbou ukázalo zlepšení, ale ne zase tak výrazné, aby nemohlo být ještě líp. A nebo hůř, vyberte si.

A takhle to vidím já. A teď hurá do rozvolňování! Ovšem myslete i na zdraví.