Zápisník zuřivého Sparťana: Ne o parník, ale o dva a pár světelných let k tomu.

Aby jste pochopili ten mega rozdíl mezi námi a sešívkama, stačilo se podívat na jejich vystoupení v Miláně. Holt, když víte co chcete hrát a máte schopný lidi, který to dokážou splnit, pak se směle můžete měřit i s Interem Milán. 

Vážně, na to aby jste si udělali obrázek skutečných (ne)schopností současný Sparty, jste nemuseli čekat na derby. Každýmu soudnýmu člověku bylo jasný, že plkání o tom, že derby nemá favorita, je v tomhle případě jen taková berlička, která měla trošinku ukonejšit sparťanský fans. Odborníci měli dopředu jasno, udrží-li sparťanský bojs vzadu nulu, je možný, že budeme se Slávistama remizovat. Na víc nemáme.

A schválně nepíšu, že "v současné době", protože Slávka nám dává čouda už několik sezón a místo, aby jsme její náskok snižovali, tak se nám Slávisti ztrácejí v nedohlednu. Jako když běžíte na první ranní vlak a vidíte už jen jeho koncový světla a za chvilku ani ty ne. 

Od počátku bylo vidět, že Slávka je na derby úplně jinak připravená a hlavně vůbec si nepřipouštěla, že by snad mohla prohrát. To její sebevědomí z ní přímo stříkalo, takže vůbec žádný div, že i v deseti hrála pořád to svoje. Od nás to nebylo vzadu zase tak hrozný (aspoň do Frýdkovi pencle). Ale protože vepředu si Slávisti pohlídali Kangu i Hložka, a když k tomu připočteme úplně ztracenýho středního záložníka! Haška na křídle, bylo s našema útočnýma choutkama (byly-li nějaké) útrum. Byla jen otázka času, kdy se někdo ze Sparťanů "podělá" a udělá první chybu. To, že to byl právě kapitán Frýdek je už jen karma (a doufám, že to doma od táty schytal, páč ten Slávii porážel).

Po bitvě každý generálem, ale i slepec musel tentokrát vidět, že Jílek netrefil sestavu. Právě Frýdek minule u ševců zahrál výborně na beku, ale trenér ho vrátil do zálohy, kde to fakt není jeho šálek kávy (ačkoli si myslí něco jinýho). Jasně vypadl Krejčí, ale i přesto to šlo řešit jinak. Nerozehraný Hanousek po zranění byl pro fyzicky nabušený Slávisty snadný cíl. Neměli jsme křídla a vlastně ani záložní plán B, kdyby byli Kanga s Hložkem pokrytý (což teda byli). Teprve když se na plac dostal Plavšič, dalo se mluvit o jakési křídelní hře. O středních útočnících se ani nebavím. Možná tak proti Zlínu, ale Slávie (a vlastně i Plzeň) to je jiný kalibr. Takže nula, ale to jsme čekali. A když k tomu připočítáte díru v brance (jaký rozdíl proti brankáři s rozsypanou rýží na hrudi), nemůžete se vůbec divit. A on se nakonec ani nikdo nedivil.

Mezi náma a Slávistama není jen tristní rozdíl ve skóre, v postavení v tabulce, v kvalitě kádru a v kvalitě trenéra (bože, my jsme ho kliďánko vypoklonkovali!), ale hlavně v práci, kterou celý klub odvádí. Profesionální, od uklízečky až po Luftjardu. A na začátku se slezli a řekli si, čeho chtějí dosáhnout. No a jdou si za tím. Jak prosté Watsone! 

My se naopak stále točíme v kruhu a nikdo, upozorňuji nikdo! neví co chceme hrát. Kde chceme být příští rok, kde za deset let atd. Jen neustále opakujeme mantry "My  jsme Sparta, kdo je víc" nebo "chceme být úspěšní na všech frontách", "Sparta musí mít titul" a našel bych spoustu dalších. Neustále měníme vize a cíle, jednou tak, jednou jinak, nemáme skauting, neumíme dělat přestupy a na druhý straně vychováváme hráče pro jiný kluby. Neumíme rozpoznat potenciál hráče a zbavujeme se ho s lehkým srdcem a ještě na něj pliveme. Jak blaze na duši muselo být v neděli Hovorkovi nebo Hušbauerovi. Ty dva jsme z Letný hnali svinským krokem. A Coufal? Toho když jsme lanařili, tak se na fórech objevovali ubohosti typu Coufal-Zoufal a jiné. A hle! Karma v tom nejčistším provedení.

Sparta nemá nejlepší odborníky na těch nejdůležitějších místech. A to dlouhodobě. Proto je tam, kde je. Ani Jílek (spíše z nouze ctnost) a ani Rosický jimi nejsou. Aspoň to zatím tak vypadá. Ryba smrdí vždycky od hlavy, hráči hrají jen to na co mají. 

Nějaký světlo na konci tunelu není vidět, či aspoň malá naděje pro zmučenou duši sparťanskýho fandy. Protože když čte Jílkova slova o tom, že Slávia nepředvedla žádný uragán, neví jestli má brečet nebo se smát. Bože můj! Takže kdyby ho sešívky předvedli, tak by to bylo šest nula??? Buďme rádi za tři. A nelžeme si už do kapsy.

A takhle to vidím já. Mějte hezkej tejden.