Zápisník zuřivého Sparťana: My jásáme, vy zíráte! Že pane Jílku!? Jo a Plzeň se nezmění.

I po třetím kole jásáme a rosteme. Máme Hložka a ne Stancia, jsme první, ne druzí (ale že to trvalo) a smějeme se v davu. Tak holenci, moc to nepřehánět, jsme teprve na začátku. Taková Plzínka nás ještě čeká a ta to umí "otočit"!

Možná si ještě pamatujete na pana Jílka, talentovaného a všemi mastmi (pardon, vším míněním, že trenér musí být mladý a perspektivní) mazaného trenéra, který se pokoušel vytáhnout Spartu z podpalubí a zahanbení naší ligy a nastartovat na Letné světlé zítřky. Nejen že se to nepovedlo, ještě jsme na jevišti trapnosti sehrávali jeden podařený kousek za druhým (nutno podotknout, že k tomu notně přihrávali sami hráči i nanicovaté vedení klubu) a babrali se odnikud nikam. Když číše bezbřehé trpělivosti Tomáše Rosického přetekla (a "nůž" majitele klubu se mu zařízl hlouběji do krku), vyklidil Jílek svou letenskou kancelář a zmizel do rodné Olomouce. Myslím, že se za ním ani neprášilo. Tým převzal trenér "znouzecnost" Kotal a teprve pak se začaly dít ty věci (ale také ne hned), které nám Jílek celou dobu jen sliboval. Takže pamatujete? Pak vám asi neunikl ani rozhovor, ve kterém Jílek filozofoval nad tím, že Sparta pod Kotalem žádný progres neudělala a vlastně jen pokračuje v tom, co udělal on se Saňákem. Pokud vám teď stoupl adrenalin v krvi, pak radím zachovat klid. Myslím, že pana Jílka ani tehdy nebral nikdo vážně. A pokud jste viděli utkání v Karviné, pak jistě budete pochybovat o Jílkově duševním zdraví.

Pominu to, že to bylo z jeho strany vůči panu Kotalovi nekolegiální. Zachoval se jako zhrzený milenec (psal bych "zhrzená milenka", ale v rámci rovných příležitostí preferuji milence) a ze svého olomouckého "azylu" alespoň naplival trochu zředěné žluči na celou Letnou. Nemusíte mít ani trenérskou třetí třídu, aby jste už z pár akcí na hřišti poznali, že pod Kotalem je mančaft někde jinde. Prezentuje se svým stylem a způsobem hry, hraje jako kolektiv a i ten nejposlednější náhradník má více sebevědomí, než Jílek se Saňákem dohromady. Nejlepší důkaz bylo právě utkání v Karviné. Nebudu tady psát o tom, že se Karviná nějak zvedla, že je nebezpečná a tak dále. Stále mám na paměti její "zachránění" se v lize, i její výkony z minulé sezóny a tak si dovolím drze tvrdit, že cokoliv jiného než tři body by bylo z hornického (a kdysi i koronavirového) města hodně málo. Neřkuli porážka. Jenže to nás právě po první půlhodině potkalo. Náš (ne)výkon a tradiční "minelka" (tedy opravdu to mohl napálit jinam, než do vlastní brány) páně Lischky, trochu nesmělé bezradnosti ve hře dopředu a karvinské nadšení z těch pár bodů v lize, které prozatím udělalo, namíchalo skoro porážkový koktejl a dalo vzpomenout na trapná vystoupení pod Jílkem (a předtím Ščasným a ještě předtím Stramaccionim). Ovšem píše se rok 2020, podzim, a na lavici sedí "marťan" Kotal a trénuje to právě on. Takže skoro v "suchém triku" (autorská nadsázka, ono to opravdu nebylo jednoduché) jsme do poločasu srovnali a pak Karviné "nadělili" ještě tři fíky navrch. No a jelo se domů. A v tom je právě ten vtip, nebo zakopaná čuba, nebo co. Pod Jílkem by takovýto obrat byl nemožný! Po půlhodině a dvou banánech v naší síti, bychom se už pomalu chystali na další zápas a Jílek by to zhodnotil známými řečičkami o tom, že to tam bylo, ale nepracovali jsme dobře a tak se musíme příště rehabilitovat.

Suma sumárum, progres tam je. To vidí i slepý. A nejen ve hře, ale především v sebevědomí, či chcete-li ve víře ve vlastní síly. Či jinak, prostě ve víře v tom, že jsem lepší než ten druhý. Snad mi to Jílek promine, určitě není zase takový budižkničemu, něco už ukázal, ale připravit mančaft na takovýhle level opravdu neumí. Takže šoupat nohama a učit se od těch starších. Třeba právě od Kotala, nebo od Rady. Ti už mají pár křížků na "hrbu", ale fotbal umějí vyučovat veskrze moderní. I když na to jdou trochu jinak, než ti dnešní "progresivní" a mladší trenéři. 

Kotalova parta předvedla, kromě první půlhodinky, zcela suverénní a sebevědomý výkon, kterého tým nebyl pod Jílkem schopen. Jasně, Kotal se mohl a může opřít o obrovský talent mladého Hložka, jistou obranu v čele s Hanckem a nově i Čelůstkou (pane jo, dva reprezentanti vzadu, to ve Spartě dlouho nebylo) a i o další "obrozené" hráče, kteří za Jílka z různých důvodů nehráli to, co se od nich čekalo (Moberg-Karlsson, Vindheim, ale i Kozák a vlastně i Juliš). Může se spolehnout i na Dočkala, který se, zdá se, vrací do své bývalé repre formy. To je je sice pravda, ale kromě Čelůstky měl už i Jílek většinu z nich k dispozici. To, že i s těmito hráči, kteří dnes platí v lize za jedny z nejlepších na svých postech, hrál tužku a truchlohru je fakt a nelze to vydávat za položení základu dnešního úspěšného týmu. Po Jílkově propuštění (vyhození) se naopak mančaft nacházel v tristním stavu a u mnoha výše jmenovaných hráčů se spekulovalo o jejich odchodu z Letné. Kotal to zvrátil a udělal z nich šlapající kolektiv. A na tom nic nezmění ani trudomyslné plkání páně Jílka.

Jsme tedy první (alespoň do příštího kola) a oba hlavní konkurenty máme za sebou. Fajn, tak aby nám to vydrželo. Slávka jistě malinkatý průšvih s Pardubkama napraví a Plzeň zase ochutnala opojení z vítězství a cpe se opět do špice. Možná (možná!?) Bolku porazila gólem z ofsajdu, ale na to se historie nebude ptát. Ostatně v Plzni se už neptala mockrát. A proč taky? Plzeň se nikdy nezmění.

A takhle to vidím já. Jásejte optimisticky a s mírou. A korona s námi.