Zápisník zuřivého Sparťana: Karviná nám dává kříííídla!

Už je to tady, už je to tady! Už i sparťanský fanoušek ví, jak chutná vítězství v jarní části první ligy. Tedy, čekali jsme dlouho a museli jsme fakt moc vytrpět, hodně věcí se od posledních tří bodů událo, ale dočkali jsme se. 

Tedy jedno velké uff, protože první poločas vypadal na pokračování pokoronavirové kocoviny. Od poslední trapné domácí prohry s Plzní neuběhl ani týden a my dojeli do virem zdecimované Karviné, abychom si to rozdali s místním MFK. Po středeční blamáži někdo na Letné zřejmě řekl dost, nebuďme neustále průkopníky pokroku a vraťme hráče na svá místa a nechme hrát ty, kteří na to momentálně mají. No,a světe div se vy pokrokáři, ono to zafungovalo. Ačkoliv po prvním poločase jsem myslel, že Kotal ještě tenhle večer vylítne oknem a na lavici se posadí Franta Vopřátko od sparťanské přípravky (vtip, fakt nevím jestli Franta trénuje přípravku).

Každopádně, sestava dávala smysl i dolnolhotským sousedkám, které jinak fotbalu moc nehoví, Kotal sundal roušku (ovšem zkraje zápasu se zase zasmušile opíral o střídačku) a v průběhu hry dokonce občas vyběhl k lajně, aby cosi podirigoval. Tedy pár rozdílů proti zápasu s Plzní bychom  našli. No jo, ale ta hra. Božínku ta hra. Ne tedy, že by to bylo tak hrozné (panečku, my už jsme zvyklí na horší věci), ale aby nám dávala zabrat i Karviná? No to pardón! To není zrovínka dobré vysvědčení. Ve stínu suverénních vítězství Plzně a Slávie, vypadal náš poločasový výkon hodný, či spíše nehodný, vůbec ničeho. Tetteh buď v ofsajdu, nebo míří vedle tyče (sakra, kdo o něm řekl, že je to kanonýr?), chudák Sáček zase plápolal na pravém kraji obrany (až je mi ho líto, děláme z něj obranného univerzála a on přitom nikdy nebude žádný tvrďák), Štětina jistotou zrovna neoplýval (zaslechl jsem dokonce hlasy o chybě vedení, že dostal nový kontrakt) a kdoví, bude-li ještě někdy oplývat. K tomu nenechali karvinští Kangu pořádně se otočit ani s balónem a Bořek zachránce holt má už své limity. Z toho tedy vyplynul nedostatek kvalitních přihrávek pro Hložka s Karlssonem (zejména Hlóža byl super neviditelný), kteří jsou v posledních zápasech skoro jako jediní nositelé jakési fotbalové krásy. V tomto kontextu vás napadá dát tomu, kdo rozhodl o tom, že naše švédská rychlonožka bude proti Plzni od začátku sedět na lavici, takový záhlavec až se mu kousavé otočí dozadu. Suma sumárum, naše hra v prvním poločase se tak "líbila", že Franz Straka ve studiu málem dostal epileptický záchvat, jak ho předvedený výkon nas...pardon, naštval.

Jenže, zázraky se ještě dějí. Franz přežil (asi i kvůli kvantům tataráčku, který tak rád pojídá), Kotal někde sehnal živou vodu a ve druhém poločase se děly věci. Naše hra dokonce místy připomínala známé "pocem, kam jdeš", "a ještě jednou dokola" a Karviná netušila, kde jí hlava stojí. No a to se tedy rozehrála i naše křidýlka (jestli to bylo tedy tím jejich prohozením nechám na úvaze) a našpendlila dvě úžasné trefy do karvinské svatyně. Zrak přecházel, Karviná odpadla a my dávali další góly. Náhle pro sparťanské fans opět vyšlo slunce a zalilo jejich těžce zkoušenou duši.

Skvělé, řeklo by se tedy. Musíme však tak nějak brát v potaz, že jsme hráli v Karviné. To není nijaké snižování jejích kvalit, či snad mrzké vysmívání se ve stínu tří bodů. Ne. Ale Sparta by se měla měřit se špičkou a ta nadělovala týmům z první šestky (Jablonec je dokonce třetí) rozdílem třídy. Takže bych nejásal, poplácal bych se po rameni a šel trénovat. Máme toho ještě moc co dohánět. Možná až příliš moc. Protože třeba středeční výkon na hřišti a vlastně i na lavičce, nám odhalil, že jsme ještě hodně pozadu. Proč například přizpůsobujeme naši sestavu soupeři? Prý jsme chtěli reagovat na sílu Plzně....no já jen, že jsme kdysi (a už poněkolikáté) mluvili o tom, že chceme hrát vždycky svou hru, bez ohledu na to, kdo proti nám stojí. A přijede Plzeň, my se poděláme a úspěšnou sestavu (tedy relativně úspěšnou) totálně, a ještě blbě, překopeme. To bychom měli mít stále na mysli, když se budeme prsit nad výkonem z Karviné.

Ještě, že máme naše mladíky. Hložek, Drchal, Karabec a další dávají naději. Naději, že když se to totálně nezazdí, bude nám veseleji. Až se totiž v letenských kancelářích vzpamatují (a nebo někteří vypadnou nadobro), máme možnost něco vybudovat. Tedy hnát se za budoucností a ne se trapně snažit urvat evropský pohár za každou cenu, podle filozofie "Sparta přece musí hrát poháry". Větší koninu jsem nikdy neslyšel.

A takhle to vidím já. Mějte hezký týden a roušky noste s rozmyslem.