Karma. Rovněž rozumím přání mnoha muslimů islamizovat (ne jen) Evropu. Naopak příliš nerozumím Evropanům, že tomu odmítají čelit a bránit naši kulturu, ať už ji označíme jakkoli (křesťanská, post-křesťanská, humanistická, osvícenská...), zkrátka množinu hodnot, morálních zásad a zvyklostí, na nichž se jako národ většinově shodujeme, stejně jako třeba Egypťané (Egypt je většinově muslimská země), mají plné právo si bránit svou vlastní kulturu, zvyky, náboženství a tradice, pokud by jim někdo z ciziny chtěl vnucovat něco jiného, např. konzumní styl života a la Evropa + USA. V tomto smyslu jsme si všichni rovni, jen kromě zájmů jedince trvám na tom, že existuje i něco jako kolektivní zájmy, např. pud civilizační sebezáchovy, a opět je jedno, zda jde o civilizaci sekkulární, konzumní, křesťanskou, muslimskou nebo apačskou. A pokud se má někdy vyvinout něco jako multikulturní stát, muselo by to vycházet z vůle většiny občanů, ti musí mít poslední slovo. Je spousta myslitelů s různými vizemi a nápady. Ale důležité je, že v demokracii musí rozhodovat lid, nikoli samozvaní myslitelé, ať už jakéhokoli smýšlení, ať nacionalisté, multikulturalisté, křesťani nebo ateisté. Pokud se většina lidí rozhodne, že si přeje multikulturní Česko, jako demokrat se musím podřídit (nebo emigrovat), i když se mi to stokrát nemusí líbit. Ale žádné elity nemají sebemenší právo v tomto rozhodovat za nás.

je pravda, že konzum ovládá většinu národa a to s tím mletím prázdné slámy jste také vystihl dobře,

ale nějaké kvality se snad ještě najdou

Můj táta se narodil v Červené Řečici a máte pravdu že to byl smutný pohled. Všude spousta kopřiv okolo zdí, že si tam ani nešlo hrát.

Ano, pokud naši společnost popíšete jako společenství lidí, jejichž cílem je všechno vysát a vydojit, nacpat se, kašlat na volby a opovrhovat církví, tak se v ní samozřejmě evropské hodnoty hledají těžko.

Ovšem, když se na ni podíváte jako na zemi, která po staletí patřila k Habsburské monarchii, čili jasně evropské říši, ve které patřila k průmyslové špičce, která po osamostatnění vybudovala jednu z mála demokracií té doby, která jako jedna z prvních dala volební právo ženám, která i během komunismu dokázala v r. 1968 nastartovat jakous takous cestu k demokracii, která v r. 1989 provedla revoluci bez jediné oběti, a která se dokázala důstojně rozejít se Slovenskem, tak si myslím, že ty evropské hodnoty jsou jasně vidět.