Elity národa pod palbou

Každý národ přirozeně generuje své více či méně kvalitní a silné elity. Síla a ochrana těchto elit je zájmem celého národa a je podmínkou zdravého fungování celé společnosti.

Elita národa je něco, co vzniká (mělo by vznikat) v návaznosti na odborné a morální kvality osobností, které se stávají přirozenou autoritou, vzorem a inspirací pro ostatní. Elity ovlivňují náladu ve společnosti, ovlivňují veřejné mínění a jednání obyvatel, korigují jednání politiků.

Existence elit je nezastupitelná a každý národ své elity potřebuje, aby měl možnost se lépe orientovat a o někoho se opřít, a aby méně podléhal manipulacím a tlakům, které jsou dnes bohužel na denním pořádku.

Nechci činit historický exkurz, jak dostávaly české elity v historii zabrat a jak byly např. komunistickým režimem po roce 1948 devastovány, ale chci upozornit na to, že účelové útoky a eliminace elit, a tedy nikoli jen jednotlivých oponentů, ale celých skupin potenciálních oponentů či soupeřů, je bohužel velmi aktuální. Pro toho, kdo chce jen ovládat a manipulovat, je elita národa vždy velkým nepřítelem.

Jedním ze způsobů, jak se nepohodlné elity zbavit, je její paušální diskreditace tím, že se z příslušníků elit udělají elitáři a postaví se proti „obyčejnému“ člověku. Ukázkovým příkladem této situace je z posledních let paušální označování oponentů termínem „pražská kavárna“, čímž je názor oponujících osobností diskreditován jakousi (kavárenskou - od běžného života odtrženou) nadřazeností, jež je manipulativně umocňována i využitím nenáviděného a uměle vytvářeného pragocentrismu či iracionální nenávisti vůči „Pražákům“.

Význam elit stoupá v době, která je určitým způsobem krizová nebo turbulentní, kdy je třeba se skutečně opřít i o neformální autority a kdy je více než jindy přínosný dialog a oponentura k oficiálním či mainstreamovým názorům a řešením. Takovou dobou je nepochybně i aktuální doba „koronavirová“, která mj. přinesla i nový náboj ve smyslu paušálního dehonestace „nepohodlných“ oponentů. Ve veřejné diskusi je koronavirus po dlouhé měsíce tématem číslo jedna, přičemž zcela běžným se již bohužel stalo vylučování určitých skupin z této diskuse z důvodů nedostatečné odbornosti, kdy jsou tedy z diskuse de facto vylučováni tzv. neodborníci, ačkoli je koronavirus zjevně něčím, co není jen problém epidemiologický a je namístě hledat jiné pohledy a objektivně vyvážená řešení.

Útokem na elity jsou ale nepochybně i adresné útoky na jejich výrazné osobnosti, přičemž velmi „moderní“ je v tomto smyslu nikoli věcná argumentace, ale označování oponentů za tzv. dezinformátory, čímž se (a to i bez ohledu na odbornost) veřejnosti podsouvá, že takové lidi nelze brát vůbec vážně. V době, kdy je informací velmi mnoho a téměř každý už je obecně poučen, že se šíří i řada dezinformací, je člověk (nebo i médium) označený za dezinformátora výrazně diskreditován.

Řada osobností přinášejících jiný pohled se už v důsledku popsaných útoků z veřejného prostoru raději výrazně stáhla nebo jim významná média přestala dávat příležitost se vyjádřit (!). Výsledkem vládní cesty „s klapkami na očích“ je pak to, že je zde již řadu měsíců v podstatě tvrdý lockdown, který obyvatele téměř po všech stránkách ničí a který ovšem zjevně není správným protiepidemickým řešením, neboť se v boji proti pandemii řadíme mezi státy s nejhoršími výsledky.  Za cenu ekonomické, mentální, kulturní a jiné destrukce společnosti tedy vláda mistrně dosahuje špatných výsledků v boji proti epidemii.