Okamura prezidentem? Lidi, neblbněte!

Tak jsem si myslel, že Češi se už poučili a budou v　příštích volbách (ať budou jakékoliv) volit opravdové hodnoty a přesvědčivé politiky, že vsadí na jistotu a nebudou riskovat. A pak jsem se dočetl, že v　internetových průzkumných hlasováních o příštím prezidentovi, to na celé čáře vyhrávají kandidáti kalibru Jana Fischera, Jana Švejnara a především Tomio Okamury. Upřímně jsem se zděsil.

Jaká byla kvalifikace pro funkci prezidenta u dosavadních dvou? V prvním případě dlouhá léta v disentu, která značí velkou odvahu a zároveň aktivní politický zájem, v druhém případě pozvolný kariérní postup přes ministra, poslance, premiéra a předsedu sněmovny. Obojí se dá použít jako logický argument pro námitku, proč zrovna tento člověk by měl zasednout na Hradě.

Netuším ale, co se honí v hlavách bláznů, kteří v anketách klikají na jména výše zmíněných tří pánů. Proč by měl být proboha prezidentem nějaký Fischer? Co ho činí tak důvěryhodným politikem? Na rozdíl od Havla se nemůže pyšnit odporem proti socialistickému režimu a na rozdíl od Klause ani tím kariérním postupem. Jediné, co v české politice dokázal, bylo jeho předsedání loutkové vládě, která si svou nečinností a nerozhodností vydobyla popularitu 80% občanů!

Jan Švejnar, velký profesor v Americe a odborník na ekonomii. Jestli je to skutečně takový machr, proč nekandiduje do sněmovny, proč se nechce stát ministrem financí? Tak by naší zemi možná pomohl, ale na Hradě nám budou jeho ekonomické rady k ničemu. Toho muže šlechtí jedině fakt, že by kandidoval už podruhé, což svědčí o neskutečně velké touze stát se českým vládcem.

A poslední návrh: Tomio Okamura. To je vrchol toho, kam může český zoufalý a bezradný volič sáhnout. Což jsme se nepoučili z volby podobného populisty a tlučhuby Radka Johna? Články pana Okamury se hezky čtou, ale až příliš hrají na naše emoce a málokdy předkládají konkrétní řešení. A zase bych se opakoval: pokud to Okamura myslí s naší společností upřímně a chce jí pomoci, nechť kandiduje ve volbách do sněmovny. Ať se ukáže nejprve v nějaké nižší politické funkci.

Když někdo kandiduje rovnou na funkci prezidenta a vyhýbá se volbám do jiných ústavních orgánů, vnucuje se podezření, že mu jde spíše jen o pozlátko hradního úřadu a o pocit “být nekorunovaným českým králem”. A o skutečnou pomoc občanům tohoto rozkradeného státu mu jde až v druhé řadě, jde-li mu o ni vůbec.