Nedávno se mě můj osmiletý syn zeptal, proč se na začátku slov píše nad u čárka, a uprostřed a na konci kroužek. Nic mě nenapadlo tak jsem odpověděl, že to tak prostě je a basta.
Nevinnost dětských dotazů je někdy hrozná, ale dokáže objevit mnoho nesmyslů ve světě dospělých. Jsou to nesmysly, které nám otravují a komplikují život, ale nějak jsme si zvykli.
Ale proč vlastně se tam ten kroužek píše? Vždyť foneticky ú/ů zní úplně stejně. V úterý zní dlouhé ú úplně stejně jako ve slově kůň. Slyšíte nějaký rozdíl? Tak proč se to píše jinak?
Pátral jsem na netu a vypadlo na mě něco velmi historického.
V 15. a na začátku 16. století se psalo -uo- (Buoh, kuoň, tj. dnešní Bůh, kůň), A to –o- ze slabiky –uo- se zmenšilo a dostalo nad nad u. Tím vzniklo ů.
Trochu jsem zapřemýšlel a uvědomil si, že ne ve všech slovech se uprostřed píše ů. Tak jsem začal pátrat a opět se mi potvrdilo, že u nás je vše mnohem složitější a komplikovanější, než by mohlo být. Česká povaha má asi tendenci jednoduché věci komplikovat.
Zpátky k ú/ů. U složených slov např. trojúhelník se píše ú. Podobně je to i ve slově zúčastnit. Ů se také píše pouze v slovech českého původu, kůra stromu, ale léčebná kúra. Zní to úplně stejně, jen se to jinak píše. Tím se vylučují jakékoliv fonetické důvody k zavedení ů. Stejné je to i ve slově túra.
Když to shrnu, jsou celé generace Čechů a zájemců o výuku češtiny terorizováni čárkami a kroužky nad u. A to pouze z historických důvodů.
O češtinu pečuje Ústav pro jazyk český AV ČR. Proč nezjednodušuje pravopis, do uživatelsky příjemné podoby, není známo.
Moje rada pro pány profesory z Ústavu pro jazyk český: teď je ta šance se proslavit a zároveň udělat něco užitečného. Profesor, který odstraní ů z české abecedy, po sobě zanechá pomník a zapíše se do historie. Národ ho bude velebit, školní dítka milovat. Také je to skvělý epitaf na náhrobní kámen. Tento muž odstranil z abecedy ů.
Ale my zatím trpíme. Během školní docházky drtíme pravopis, ale češtinu vůbec neumíme používat. Lidem a školákům (i maturantům) chybí schopnost česky se vyjádřit na dané téma. A to jak v ústní, tak v písemné formě. Pravopisné chyby nepočítám. Rétorické schopnosti žáků, i na gymnáziích, jsou velmi žalostné.
V současné době se děti ve škole učí jeden až dva cizí jazyky, to jsou dvě gramatiky a pravopisy navíc. Je vůbec s podivem, že jsou žáci schopní to zvládat. Mnoho jich to však nezvládá.
Takže se přimlouvám za zjednodušení pravidel českého pravopisu. Dvacáté první století je ve znamení komunikace. A je celkem smutné, že se Češi ve své mateřštině neumí vyjadřovat ani neovládají její pravopis. Hodiny drilu výuky gramatiky (a že jich není málo) by se mohly věnovat praktickému používání češtiny a rétorice. I ta do češtiny patří, ale je velmi zanedbávána.
Nedávno jsem psal dvoje odborná skripta a byl jsem velmi vděčný, že ve Wordu existuje kontrola pravopisu. Ale ani ta není schopná pokrýt všechny záludnosti češtiny. Třeba na shodu podmětu s přísudkem je i počítač krátký. Nevím, jestli je chyba na straně programátorů, nebo je to složitostí našeho pravopisu. A pak, že počítače zvládnou vše.
Osobně pro zjednodušení českého pravopisu a odstranění největších nesmyslů typu ů. Jelikož nejsem jazykově a češtinářsky vzdělán, nechám debatu o zjednodušení českého pravopisu na odbornicích. Ale je v našem zájmu, na ně tlačit, aby to udělali co nejdřív.
P. S.: Zrušením ů by se uvolnila jedna klávesa na PC klávesnici, třeba ve prospěch zavináče (@) a také by odpadly problémy s psaním velkého Ů, na které klávesa nezbyla.
