Učitelem na střední škole se u nás může stát kdekdo, stačí mít vysokou školu a čistý trestní rejstřík. Zvláště teď asi bude nával, protože učitelé dostanou přidáno. Možná jim to hodí i přes 20 tisíc čistého měsíčně.
Uchazeč o učitelské povolání musí také prokázat bezinfekčnost výtěrem z konečníku a projít zdravotní prohlídkou. Tím výčet nepříjemností končí a hurá za katedru. Poslední drobnost je sehnat místo středoškolského učitele. Středních škol je hodně, učitelů taky a středoškoláků málo. Konkurence je velká. K dosažení kýženého místa učitele hodně pomůže vyznat se v oboru, který se nevyučuje na pedagogických fakultách, nebo není tak populární. Jsou to obory jako stavař, ekonom, strojař, lékař nebo chemik. Když jde vše dobře, do půl roku učíte. Rozladit vás může jen výše nástupního platu, ale vidina prázdnin strávených s rodinou udělá své. Teda když vás ředitel na prázdniny nepropustí, aby ušetřil.
První odučené roky jsou mimořádně obtížné, zvlášť když pro vyučovaný obor nejsou učebnice a jiné materiály, podle kterých se dá učit. Učitelem se nadaný jedinec stane po třech, nebo čtyřech letech. Nenadaní lidé se učiteli nestanou nikdy.
Mezi tím se novopečený učitel potýká hlavně s papírováním všeho druhu, ale kde je to jinak. Další kapitolou jsou žáci, nejen že šikanují učitele (ten který se nechá, nemá ve škole co dělat). Žáci hlavně po učiteli požadují, aby o nudných věcech podal zajímavý výklad. Jinak si studenti pod lavicí hrají s mobily, nebo naopak na lavicích pospávají. Studenti, kterým bylo osmnáct let se na nudné hodiny prakticky nedostavují. Mohou si zmeškané hodiny omlouvat sami. Občas je i ve škole vzrůšo, třeba když nějaký žák dostane epileptický záchvat, nebo když si způsobí nějaký úraz. Také žáci jsou jiní než kdysi. Jejich močové měchýře mají zjevně menší kapacitu než za mého mládí. Musí proto neustále chodit na WC, často přitom mají kapsy vyboulené mobilním telefonem. Nikdy jsem nenašel odvahu se zeptat, jestli si potřebují zatelefonovat, nebo jestli je na vině dodržování pitného režimu. Také veřejně projevují svou jinou sexuální orientaci, nebo útlé něžné holčiny získají mistrovský titul v boxu bez pravide. A proto se nedoporučuje jakkoliv žáky obtěžovat. To nemluvím o mečích a jiných, zatím jen chladných zbraních, které si žáci nosí do školy s tím, že odpoledne mají tréning. Učitel nesmí být třasořitka ani homofob.
Zajímavou kapitolou jsou rodiče. Nelze s nimi mluvit upřímně. V komunikaci s nimi jsou zakázané slova jako nedostatečný, málo inteligentní, nechodící, přestup, opakování a mnoho dalších. Všichni rodiče mají podporu ředitele, protože škola je dotovaná podle počtu žáků a těch je na rozdíl od učitelů nedostatek.
Při maturitách vstupuje učitel na velmi tenký led. Musí vzít v úvahu skutečnost, že když má maturant napsané písemky ze statní maturity, pak už maturitu musí udělat. Počet neodmaturujících studentů je i tak vysoký (a ještě je sledován ministerstvem).
Další zajímavou kapitolou jsou ostatní učitelé. Většina z učitelů, kteří pocházejí z praxe, mají slušně vydělávající partnery, jinak by tuto práci nemohli dělat. Vidina prázdnin a času stráveného s rodinou bývá jejich hlavní motivací. Ve školách lze také potkat pedagogy, kteří by uplatnění mimo školu hledali jen velmi obtížně. Tento typ lidí lze také potkat na ministerstvech, úřadech a především na vysokých a středních školách. Bránit se proti nim dá velice těžko, snad jen co nejrychleji vystudovat. Učitelé, kteří nemají výhodu dobře vydělávajícího partnera, musí mít další práci. Ekonomové po večerech mastí na kšeft účetnictví, stavaři kreslí baráky, lékaři dělají noční ve špitálech. Chemici po večerech ve sklepě nebo v garáži mohou vařit perník. Ti ostatní se musí spokojit s běžně dostupnými brigádami, kde se často potkávají se svými žáky. Společná práce třeba v supermarketu sblížila nejednoho pedagoga se svými žáky.
Co učitel nesmí nikdy udělat. Sexuálně obtěžovat, nebo se jinak dotýkat žáků. Fyzické tresty doporučoval už J. A. Komenský, ale v současné době bohužel nejsou povoleny. Protože někteří psychopaté mezi učiteli je v minulosti používali nadmíru. Také alkohol se učitelům doporučuje konzumovat až ve škole. Drogy, i vámi vyrobené a tudíž kvalitní, neprodávejte na škole, kde učíte. Jestli toto dodržíte, a máte smlouvu na dobu neurčitou, jste ze školy nevyhoditelní. A to, i když neovládáte vámi vyučovaný předmět.
Jestli si myslíte, že uchazeč o post učitele musí projít psychotesty, jako třeba řidič autobusu, jste na omylu. Psychologickou natož psychiatrickou kondici učitelů nikdo nezkoumá. Na pedagogické fakulty často chodí lidé, kteří chtějí snadno vystudovat nějakou lehkou vysokou školu. A často jsou pro toto povolání velmi nevhodní. Bohudík, učit z nich začne jen málokdo. Talentové zkoušky se dělají pouze pro učitele mateřských škol, a to pouze z ovládání hudebního nástroje. Takže v hodně případech učí lidé, co by nikdy učit neměli. Introverti, psychopaté a všelijak zamindrákovaní lidé. Vzpomínky na ně máme ze školních let určitě všichni, o psychických traumatech ani nemluvím.
Závěrem bych se chtěl poklonit všem dobrým a průměrným učitelům, kteří toto nelehké povolání provozují. Být za těchto podmínek i průměrným učitelem chce ocelové nervy a hrdinný charakter. Zároveň jejich partnerům chci sdělit, že tato práce má hluboký smysl a zanechává jizvy na duši, proto pro ně mějte pochopení. Všem ostatním bych chtěl vzkázat, važte si učitelů svých dětí, nikdo jiný by to za těchto podmínek nedělal.
