Začlenění uprchlíků z muslimských zemí je obtížné, ale i imigranti z jiných zemí a jejich potomci nám vnucují své hodnoty. Příkladem je doc. Martin Konvička, (syn řecké uprchlice), který nám vnucuje svůj strach z islámu.
Integrace, tedy začlenění uprchlíků do naší společnosti je velmi náročná záležitost. Zvládli jsme integraci desetitisíců řeckých uprchlíků v padesátých letech minulého století. V Řecku tehdy probíhala krvavá občanská válka a my jsme jim nabídli azyl a šanci na bezpečný nový život.
Další migrační vlnou, se kterou máme zkušenost, jsou vietnamské pracovní síly z osmdesátých let. Také oni u nás zůstali. Až na neplacení daní a cla za prodávané cetky a oblečení vcelku neškodí. Je jich u nás několik desítek tisíc.
Za válek na území bývalé Jugoslávie v devadesátých letech jsme přijali až sto tisíc uprchlíků. Někteří u nás zůstali, mnoho z nich se vrátilo zpět. Další migrační vlnou, se kterou máme zkušenost, jsou Ukrajinci. Ti jsou typickými ekonomickými migranty. A myslím, že užitek z jejich ekonomické migrace mají obě strany. Oni si vydělají víc než doma a my máme levnou pracovní sílu. Bez Ukrajinců by české stavebnictví dávno zkolabovalo. Také špatně placená práce ve službách by bez nich nebyla možná. Prý jich je u nás kolem stovky tisíc ale jejich skutečný počet nikdo nezná.
Druhá generace přistěhovalců bývá většinou plně začleněna, umí jazyk a přejímají myšlení většinové populace. Samozřejmě až na výjimky, které nenávidí buď většinovou společnost, nebo paradoxně jiné přistěhovalce. Jejich nenávist k jiným přistěhovalcům je pochopitelná. Bojí se o své postavení ve společnosti, a nenávistí k přistěhovalcům se začleňují do většinové společnosti. Nedávný případ z Mnichova je toho dokladem.
I u nás máme imigranta druhé generace, který nenávidí přistěhovalce, hlavně muslimského vyznání. Nedávno se celosvětově proslavil humorným happeningem, kterým způsobil paniku mezi turisty na staroměstském náměstí. Jedná se o doc. Martina Konvičku. Tento syn řecké matky (uprchlice z Řecka), je plně začleněn do naší společnosti, buduje svou akademickou kariéru, má rodinu a spokojený život.
Proč však káže nenávist vůči uprchlíkům, když jeho matka byla také uprchlík, je záhadou. Občanská válka, útěk před jejími následky, boj o holý život a následný azyl a život v nové vlasti je součást jeho rodinné paměti. Uprchlíci nejsou schopni ohrozit jeho blahobyt, nekonkurují mu v jeho oboru, ani ho nepřipraví o zdroje jeho živobytí.
Pan docent Konvička, uznávaný entomolog, je velmi svérázná postavička. Podněcuje nenávist k vyznavačům islámu, přičemž svobodu vyznání u nás zaručuje ústava. Bojuje jako lev, za postavení islámu mimo zákon. Chce nám změnit naši ústavu dle své mentality. Proč tak nenávidí muslimy, může být dáno řeckým původem jeho matky. Řekové nenávidí po staletí své muslimské turecké sousedy a možná ho jeho matka jako malého strašila muslimskými bubáky. A on tento folklor pouští dal. Sigmund Freud věděl o traumatech z dětství své.
Nedovolme nikomu, ani přistěhovalcům, aby omezovali naše svobody. Bohužel doc. Konvička není jediný imigrant druhé generace, který se pokouší ovlivnit dění v naší zemi. Druhým je Tomio Okamura, který se také snaží změnit naší zem k obrazu svému. Dovolíme jim to? A budeme jim v tom pomáhat?
