Hodně se mluví o eutanazii a snad se to bude konečně řešit i legislativně. V parlamentu se většinou k eutanazii vyjadřují lidé, kterých se tento problém netýká. To je parlamentní demokracie. A vůbec je těžké říct, jestli se nás to
týká nebo ne. Do budoucnosti nikdo nevidí.
Jako pacient nemocný neléčitelnou chorobou, bych se také chtěl k eutanazii vyjádřit. Eutanazie znamená v překladu dobrá smrt. Rozumím tomu tak, že by lidé, kteří si to přejí, mohli zemřít bez utrpení fyzického nebo psychického. Sám jsem onemocněl ALS (amyotrofická laterální skleróza), chorobou, s níž si medicína neví rady. Ani v nejbližších deseti letech se nepředpokládá objev nějakého účinného léku. Jsem již skoro úplně paralyzován na všech končetinách a přestávám mluvit. Další co mě čeká je porucha polykání a zástava dýchání. Obojí se dá vyřešit zavedením hadic do žaludku (PEG) a do průdušnice (tracheostomie) a tím udržet pacienta na živu. Těžko se s tím dá žít v domácím prostředí a je většinou nutný pobyt v nemocnici na ARO nebo JIP. Takto může pacient žít i mnoho let. Deset let na přístrojích není vzácností. Komunikovat může pacient pouze očima. Na rozdíl od kvadruplegiků, kteří ochrnutou část těla necítí, ALS pacienti mají cit v celém tele zachovaný. Takže bolest je denním společníkem. Bolest se dá regulovat pomocí opiátů, ale také hodně záleží na psychice pacienta. Jestli je tento život pro něho dobrý nebo ne. Koukat do zdi nebo na televizi celý den nemusí být vždy příjemné. Je to hodně individuální a záleží na každém, jestli to je k žití nebo ne.
Své domácí mazlíčky nenecháme trápit při neléčitelných situacích a dopřejeme jim milosrdnou smrt eutanazii. Většina z nás to asi zažila. Proč dopřejeme tuto výsadu tvorům, které máme rádi a oni nás. Našim nejbližším, které máme rádi ještě víc, však tuto možnost upíráme.
Základem naší západní civilizace je křesťanství. V desateru stojí, nezabiješ, to je velmi důležité pro fungování společnosti a bezpečí nás všech. Ale i v životě nejen křesťanů přijde situace, kdy musí zabíjet své bližní. Jsou to válečné konflikty, při nichž feldkuráti žehnají zabijákům i zabíjeným a nikdo morálku ani desatero neřeší.
Lékaři a sestry mají s odpojováním pacientů od přístrojů mnohaleté zkušenosti. Někdo musí odpojit pacienta od přístrojů, například po mozkové smrti.
Mě osobně můj život stále těší, ale možná v budoucnu to tak nebude a stane se pro mě nesnesitelným. Potom chci mít tu možnost, svůj život důstojně ukončit.
Nemocni ALS většinou zemřou udušením v důsledku selhání dýchacího svalstva. Často se tak stane, než zdravotní pojišťovna vyřídí jejich žádost o domácí ventilátor. A pak, že se u nás eutanazie nepraktikuje.
