Z Kvildy na Bučinu.

Šumava prý praská pod náporem turistů, alespoň tak to v poslední době slýchávám od svých známých. Opravdu je to tak?

Poslední prázdninový víkend strávíme na Šumavě, kterou v poslední době pro samé lezení na vysoké kopce, zanedbávám. Útočištěm se nám stane jako obvykle Kvilda, kde v pátek večer „uklízíme“ náš karavan do rohu parkoviště a jdeme na malou procházku do vsi. Přes to, že je léto v plném proudu, tady na Šumavě je sotva 10°C. Ostatně to není nic mimořádného, vždyť pod Jezerní Slatí se před několika dny dostala teplota dokonce až k hranici mrazu.

Podvečerní Kvilda je poklidná, potkáváme jen několik turistů, podobně bloumajících po vesnici, jako my, vládne tu nečekaná pohoda. Ale neděláme rychlé závěry, zítra uvidíme, jak dopadne náš „test masovosti“. A v čem spočívá? Chceme si ověřit, zda je pravdou to, že se z okolí Kvildy stalo Václavské náměstí. A není vhodnějšího místa k testu, než území mezi Kvildou, prameny Vltavy a Bučinou.

Ráno nespěcháme, v poklidu snídáme a necháváme vystoupat slunce nad hranu lesa, abychom se ohřáli v jeho paprscích. Bude den, jako vymalovaný. Cestu začínáme za sjezdovkami, u Hraběcí Hutě a po Vltavské cestě míříme dál na jih až na rozcestí U mostu. Zde uhýbáme do Vltavského lesa a přes Štruncovu cestu stoupáme až na kopec Stráž (1 308 m n. m.). 

Vrchol je sice skryt mezi vzrostlými stromy, ale i tak vidíme holé stráně Černé hory. Pohled to není nikterak veselý, kůrovec dokonale zdevastoval celou oblast sahající až k hranicím, ale dobrou zprávou je, že Šumava není mrtvá.

Mezi suchými pahýly prorůstá zelený podrost a budoucnost se tedy zdá optimistická. Stejně, jako naše nálada. Je krásně, touláme se lesem plným borůvek a hub, přičemž obojímu na plno podléháme. Ruce a ústa máme fialové a obal od větrovky plný hub. A právě tuhle výslužku věnujeme kuchyni na Alpské vyhlídce v penzionu na Bučině, kde si hodinu po poledni dopřáváme malý odpočinek.

První polovina cesty je za námi a pro návrat na Kvildu se nabízí více variant, my volíme tu „zahraniční“. Přes přechod Finstrau se po turistickém chodníku vyšplháme na bavorskou stranu k vrcholku  Siebensteinkopf  (1 263 m n. m.), odsud zpět na „rodnou hroudu“ a přes Strážní stezku až do vsi.

A výsledek našeho testu? Více jak povzbudivý. Během naší dvaceti dvou kilometrové trasy jsme potkali sotva dvacet lidí (vyjma Bučiny). Den chceme ukončit kávou a necháváme se zlákat nově otevřenou kavárnou. Ta se hned na první pohled odlišuje od ostatních provozoven svým svěžím designem, za který si ovšem musíme „trochu připlatit“. Espresso za 75 Kč je ale vážně moc…

Poslední sluneční paprsky nám zpříjemňují podvečer u karavanu a my se loučíme ze šumavským létem.