NP Kalkalpen - Kleiner Priel 2.136m

Do NP Kalkalpen se může vydat náročný turista, stejně, jako rodina s dětmi. Celý národní park je protkán mnoha stezkami i trasami šplhajícími vzhůru na kopce, a právě po jedné z nich, jsem se vydal k vrcholu Kleiner Priel.

Je sobotní večer, mám za sebou výstup na Gr.Knallstein 2.599m : https://petrhavranek1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=688658

Moje cesta pokračuje dál, do mého milovaného Hinterstoderu, kam to mám jen hodinku cesty, ale i tak na parkoviště přijíždím za šera, což znamená, že pohled na Kleiner Priel se mi halí do tmy, ale nevadí, kopec mám nakoukaný z mnoha mých předešlých návštěv střediska a hlavně je tu podzim 2011, kdy jsme se o zdolání vrcholu již pokusili. A právě tyhle vzpomínky mě přiměly k tomu, abych tentokrát výstup dotáhl do konce, protože před sedmii lety jsme skončili těsně pod vrcholem. Porovnání mých prachem zavátých pocitů a zkušeností, se zítřejší současností bude jistě zajímavé. Vstávám, stejně, jako včera brzo, k vrcholu je to podle cedulí čtyři a půl hodiny a já bych ho chtěl zdolat ještě před polednem. Tentokrát si volím svoje tempo sám a moje přecevzetí je jít na krev a stlačit dochozí čas co nejvíc to půjde. Cesta č. 269 začíná za lávkou přes řeku Steyr a po dvou kilometrech se asfaltová cesta mění ve štěrkovou a z ní se napojuji na stezku vedoucí k vrcholu. Z minula vím, že než se dostanu do sedla pod Kessenspitz 1.810m, musím překonat poměrně těžké stoupání, které lze rozdělit na tři úseky, podle toho, jak stezka přetíná lesní cestu. První úsek je pohoda, a člověk může nabýt dojmu, že ho čeká pěkný výlet, ale jen co se poprvé stezka přehoupne přes cestu, začíná přituhovat. Stoupání už není tak pozvolné a tu a tam je zapotřebí překonat i nějakou tu překážku v podobě bludného kamene či padlého stromu, ale jako bonus tu jsou nádherné výhledy na Grosser Priel a Spitzmauer.

Právě Grosser Priel, přitahuje násobně více turistů, než jeho menší brácha a důvodů, proč tomu tak je, najdeme vícero. Tím prvním může být pouhá motivace pokořit spíše vyšší vrchol, než ten nižší, další fakt je, že okolo Grosser Priel jsou další kopce, takže se nabízí spojení více cest najednou a třetí je realistický. Na cestě ke Kleiner Priel chybí chata, ve které lze spočinout a oddychnout si. A věřte, že by se hodila, zvláště v letních měsících, kdy jste pod přímou palbou slunečních paprsků, což se týká hlavně třetího úseku. Ten je opravu výživný. Na délce jednoho kilometru musíte překonat převýšení 400 metrů a to opravdu bolí. Stoupám ostrým tempem klikatou cestičkou a očima přitahuji horizont, na výhledy do údolí nemám ani pomyšlení. V sedle se přede mnou objevuje vrchol v plné kráse a mě v tom okamžiku do hlavy naskakují vzpomínky na to, jak jsme zde před sedmi lety stáli se synem a byli z toho pohledu u vytržení, jako by to bylo dnes.

Teď se musím prodrat klečí na mezi vrchol Kessenspitz a z něho přes dva malé hřebeny, pod patu hory. Tohle je to místo, kam jsme na podzim 2011 došli a další cestu vyhodnotili, jako nebezpečnou. Pochopitelně dnešní optikou se to rozhodnutí jeví, jako legrační, ale všechno má svůj čas. Vzhůru k vrcholu! Stezka vpisuje do kamenitého úbočí jedno písmeno Z, za druhým a já na sobě začínám pozorovat únavu. Včerejší výstup na Gr.Knallstein 2.599 m a dnešní počáteční tempo se začíná projevovat, silně oddychuji a krok ztrácí na jistotě. Raději si dám malou přestávku, něco sním, odpočinu si a porozhlédnu po okolí. Na protějších svazích Schafkögel, kde jsou doma sjezdoví lyžaři, se pilně zasněžuje, na západ ode mě se vypíná vrchol Grosser Priel 2.215m a nejblíže ke mně je vrásčitý bok Schwarzkogel 2.091m.

Stejně, jako včera, i dnes je krásná viditelnost, kterou ještě více oceňuji ve chvíli, kdy z vrcholu Kleiner Priel 2.136m shlížím na blízké i daleké vrcholky hor, úžasné přírodní divadlo.  Vydržel bych tu hodiny, ale to až jindy, teď je mi opravdu kosa. I přes to si dávám krátkou přestávku na jídlo, než se spustím do údolí. Je to za mnou, jsem nadšený vším, co mě dnes potkalo a konec konců i výkon nebyl k zahození. Místo čtyřech a půl hodiny, jsem se k vrcholu vydrápal o dvě hodiny dříve.

Tím končí můj víkendový horský dvoj boj a díky všemu, co jsem za ty dva dny zažil, se mi vryje hluboko do paměti.