Moc hezké čtení, při nákupu coly jsem si vzpomněl na občasnou návštěvu ČOI, u nás, tam by se pobavili, stejně jako já při čtení.

ČOI je pro ně UFO ��

Což o to, muslimové ve SVÝCH (tj. kdysi ve středověku dobytých) zemích jsou obvykle velmi příjemní a pohostinní, pokud se tedy bavíme o oblastech mimo dosah turistického ruchu, který lidi všude bez výjimky kazí – jak to ostatně píše i autor. Ovšem muslimové v našich zemích, to je průser! Je velký rozdíl pobývat mezi domorodci v muslimských částech Bosny, Albánie či např. v Jordánsku anebo právě v tom Maroku, a naopak strčit nos do muslimských přistěhovaleckých čtvrtí Marseille, Paříže, Bruselu nebo Londýna...

Je hezké cestovat do ciziny a rozšířit si obzory, otevřít si mysl. Jen je škoda, že někteří zcestovalci se domů vrací jako (téměř) oikofobové a s hlavou otevřenou tak, až jim z ní vypadává mozek...

Opět krásné povídání i fotografie a opět vzpomínám. Na jedné fotografii vidím, že prožíváte obřad pití Berber whisky, což je v Maroku samozřejmost.

Ano, skvělý čaj. Jeli jsme prakticky jen na něj .

Je fajn vědět, že aspoň v některé muslimské zemi žijí v pohodě.

Těším se na další pokračování.

O té přímořské části si nedělám iluze, ale v horách jsou opravdu příjemní lidé.

i když je to autorovi asi jedno, říkám bezva, tam se asi už nedostanu.Dík za psaní

Snad vám moje psaní dělá radost, děkuji.