Ztráty a nálezy lékařů a pacientů

Téma zdravotnictví je evergreenem veřejných a politických diskusí. Intenzivnější bývá při častých výměnách ministrů, schvalování či neschvalování koncepcí, volebních kampaních, příchodech a odchodech vlád.  Dnešní expresivní úvahy, které souvisí s akcí části lékařů „Děkujeme, odcházíme“ otevírají mnohá témata, která řadu let ležela pod nánosem mnoha jiných.

Vykreslovat vzdor mladých lékařů jako projev vyděračské lůzy je nejen za hranici vkusu, ale i dobrých mravů. Divit se tomu ovšem nelze, neboť vkus i dobré mravy jsou u nás nedostatkovým zbožím. Předně je třeba zdůraznit, že zdravotnictví není homogenní masou. Naopak, mísí se v něm různé zájmy různých skupin. Ve zcela odlišných podmínkách pracují privátní ambulantní lékaři a zaměstnanci státních či krajských nemocnic. Jiný pohled mají soukromí zubaři a jiný řadoví lékaři v okresním špitále. To je zřejmé. I proto bylo vždy obtížné, ne-li nemožné, sjednotit lékařský stav pod nějaké jednotící stanovisko. Elitní lékařský stav se tak vždy atomizuje na fragmentální skupiny a podskupiny.

Po listopadu 1989 lékaři velmi aktivně a plni očekávaní podporovali všechny změny ve společnosti a v nemalé míře vstupovali i do politiky. Ostatně MUDr. na kandidátkách vždy boduje. Komu jinému by měli voliči důvěřovat, než svému lékaři. Věčným a vděčným tématem je reforma zdravotnictví. Kolikrát jsme slyšeli, že musí být pacient na prvním místě? A kolikrát se již deklarovalo, že se zprůhlední toky financí v systému? Výsledky jsou tristní. Nakonec se vše smrsklo na ideologickou debatu o poplatcích, které se licoměrně nazývaly tou reformou s velkým R. Příkladů úniků zdrojů z veřejného pojištění je více než dost. K žádné zásadní změně to zatím nevedlo. Není žádným tajemstvím, že mnohé ovlivňuje silná farmaceutická lobby, že i za pomoci „kulichů“ se předražují nákupy přístrojů a investice. Není žádným tajemstvím, že především VZP nehospodaří příliš hospodárně, že slavný projekt IZIP byl produktem politicko-podnikatelské lobby. A pokračovat bychom mohli ještě dlouho. Jinými slovy – lékaři mají pravdu, když konstatují, že v systému zdroje jsou, ale nenakládá se s nimi zodpovědně a smysluplně.

V této konstelaci se zorganizovala skupina části lékařů a řekla dost! Nejde o politický a ani úzce odborný protest. Jde spíše o projev občanského vzdoru, který si pomohl silným nátlakem.Jinak by asi zůstal bez povšimnutí. Dalším efektem akce je to, že si i vláda, parlament, kraje a také část veřejnosti uvědomují, že v našem systému zdravotnictví je třeba radikálních změn. Nelze to již zakrýt pouhými politickými proklamacemi. Nutné jsou zásadní strukturální reformy, s důkladným posílením prvku kontroly všech finančních toků z veřejných zdrojů.A to musí být zájem nejen odborné veřejnosti, ale i všech konzumentů a klientů systému, tedy nás pacientů. Do svého zdraví investujeme a máme právo  vědět, jak se s naší investicí nakládá. Pokud tato akce přispěje k tomu, že se alespoň roztáhne opona, abychom viděli přinejmenším obrysy kulis, pak, přes všechny výhrady, díky za ní.

Jenže i tuto akci doprovází několik ALE. Říkám-li opatrně ano, pak říkám i ale. Považuji kampaň pana Hrabovského za špatnou a v mnohém kontraproduktivní. Stejně tak bohužel pan MUDr. Engel není ideálním typem lídra a vyjednavače. Obojí celou akci poškozuje a v případě pana Hrabovského i částečně diskredituje. Iniciátoři petice měli získat včas na svou stranu nezpochybnitelné autority z oboru, ale i přirozené mluvčí občanské společnosti. Jedině tak mohli získat podporu široké veřejnosti. Jedině tak mohli zabránit politizaci celého záměru.

Silná antikampaň se dala očekávat. A právě v této chvíli nejsou emoce dobrým nástrojem. Je také zjevné, že dojde k zásadní redukci lůžkových kapacit v našich nemocnicích. Neumím posoudit, zda, v jaké míře a nakolik je to dobře. Ale již nyní se objevují signály toho, že se do uvolněných kapacit okamžitě vrhnou, za mimořádně výhodných podmínek, privátní investoři. Z části obnoví provoz v privátním režimu a zbytek kapacit použijí k jiným komerčním účelům. Zdaleka nepůjde jen o přítele pánů Grosse a Langera pana Chrenka. I ostatní velcí investiční dravci už čekají v řadě. A tudíž se jaksi mimoděk vkrádá otázka „Qui bono?“ Šachová partie jde do koncovky. Teď se ukáže, kdo má jaké figury. Nejhorším výsledkem by byla prohra nás všech a další skalp podnikatelsko-politické party „dolce vita“, která ovládla tento stát.