Spolčení neslušných a všehoschopných

Drobilova kauza rozjitřila jinak poklidnou adventní atmosféru. Rázem přebila výpovědi lékařů, stávku odborářů, ideovou konferenci véčkařů a jiná atraktivní témata. Ve stranicko-byznysovém světě zapůsobila jako zápalka vhozená do mraveniště. Ukazuje totiž na pokročilou fázi divoké privatizace státní správy.

Kolem mnoha úřadů, institucí a stranických bafuňářů se rojí různí „Knetigové“. Zdá se, jakoby je někdo snad klonoval. To oni umí propojit zdroje z fondů, dotací, veřejných zakázek na ty správné adresy. Mají v mobilech ta správná čísla na ty důležité kluky z golfu. Umí vymyslet ty vybrané dodavatele tzv. měkkých služeb (analýzy, právní poradenství, mediální prezentace apod.). Znají klíčové manažery velkých státních podniků a spřízněných finančních institucí. V mobilech mají i čísla na dobré právní kanceláře, ale i figury z orgánů činných v trestním řízení.

Ten jejich svět není příliš početný. Čítá nejvíce několik set tváří v celé republice, ale v podstatě ovládá do značné míry celý stát. Občas se někdo tzv. utrhne. Poruší pravidla své vlastní klientelistické sítě. Splete si adresy anebo pustí dovnitř sítě nepatřičnou osobu, či se jen hloupě chvástá, neboť uvěří své výlučnosti a dokonalosti. A pak je mazec. Může to odskákat i ministr. Sílící nervozita je logická. Zdroje dochází a veřejnost přestává být netečná.

A světe div se – osměluje se i hlídací pes demokracie – média. Chcete příklady? Pak Vám stačí jenom si prolistovat otevřené zdroje. Opravdu věříte, že parlamentní strany utratily ve volebních kampaních jen tolik peněz, kolik oficiálně uvádějí?

Vzpomínáte na různé náměstky, poradce a rádce na ministerstvech dopravy, zemědělství, financí, obrany, školství a vlastně všech? A co ti dnešní? Co třeba zakázky státních monopolů a role jejich stranických statutárních orgánů? A co kraje a velké radnice? To nejsou nahodilosti. To je systém. Korupce a klientelismus metastázují , a to bez ohledu na silácká politická prohlášení. Stal se z nich model existence. Knetigové a Dalíkové jsou produktem tohoto modelu „správy země“.

Pokud budou ve veřejných soutěžích vítězit akciovky s anonymními vlastníky, pokud nebudeme mít zákon o státní službě, pokud nebude platit institut majetkových přiznání, pokud bude usvědčený korupčník se 40-ti milionovým úplatkem „odměněn“ dvouletou podmínkou, pokud budou velcí hráči optimalizovat své výnosy v daňových rájích, pokud bude hazard neřízeným a nekontrolovatelným zdrojem černých peněz, pokud budou partaje utrácet podivné sta miliony Kč za své bombastické kampaně atd., pak se nezmění nic. A to ani, když zrušíme policii a nahradíme ji soukromými agenty a všem dáme odposlechy do všech ložnic. A nebude to ani tehdy, když schválíme veškerou chybějící legislativu.

Pravidla hry jsou důležitá a ještě důležitější je jejich důsledné vymáhání. Ze všeho nejdůležitější je však dodržování i těch nepsaných pravidel a etických norem. Slušný člověk nepáchá neslušné věci a nesmí s těmi neslušnými jen a jen prohrávat.

A ze všeho nejhorší je, pokud ti neslušní a všeho- schopní vládnou těm slušným a schopným. Jak kdysi napsal v jenom aforismu Jiří Žáček – slušní lidé spojte se, ti neslušní se proti Vám spolčili již dávno. A je úplně jedno, zde je máme za šibaly, šíbry, kmotry, velrybáře, rychlodoktory, technology moci či pouhé distributory těch „správných“ peněz na „správné“ adresy.