Skutečný vládce udal tón

Najít východisko z dnešní pasti veřejných financí je téměř nemožné, pokud nepřistoupíme na zcela zásadní změnu správy země. Současné návrhy vládní koalice na důchodovou reformu a související zvyšování DPH (přeloženo do češtiny -  zdražování) ukazují velmi zřetelně na to, kdo u nás dnes skutečně vládne. Je to matador uplynulého dvacetiletí na české politické scéně Miroslav Kalousek.

Postupně se z konformního lidovce přetransformoval na neoliberálního „tvrďáka“. S úsměvem a povýšeneckou intonací v hlase nám sděluje, že jsme si žili nad poměry, a proto teď přichází jeho léčebná kúra. Nemusíte se ničeho bát. Zvyšování nepřímých daní bude prý kompenzováno příspěvky. Na důchody si ale budeme muset šetřit více méně sami, neboť státu už došel dech. A to nejen kvůli nepříznivému demografickému vývoji.

V době konjunktury jsme nešetřili a zdroje docházejí. Je logické, že v krizi se snižuje výběr sociálního a zdravotního pojištění a daní. Dalších cca 20 % veřejných financí se cestou poztrácí díky všudypřítomné korupci a nehospodárnému nakládaní.

Experiment s rovnou daní přišel v nevhodnou dobu a ve svých důsledcích byl kontraproduktivní. Současné navrhované skokové zvýšení sazby nepřímých daní nemusí automaticky znamenat očekávaný přínos do státní kasy. Může to dokonce některá odvětví velmi negativně zasáhnout. A nemám na mysli jen vydávání knih, ale i stavební výrobu, sektor služeb, potravinářskou produkci aj. Strany vládní koalice konají v přímém rozporu se svými vlastními volebními sliby. Ostatně to zdaleka není poprvé.

Snížíme-li spotřebu, pak snížíme jeden z hybatelů ekonomického růstu, nehledě na regresivní dopad u nižších příjmových skupin obyvatel. Základní úkol státu by měl být úplně jiný – naučit se vybírat efektivně přímé daně v rozumných progresivních sazbách. Daňová reforma by neměla suplovat zdravotní a důchodovou reformu. Přímé propojování zavání spíše kejklováním a farizejstvím.

Pokud bude 15 tisíc daňových subjektů danit v daňových rájích, pokud budeme kupovat předražená letadla, pokud bude hazard zdrojem černých příjmů, pokud budou akciové společnosti s anonymními vlastníky ovládat veřejné zakázky, pokud budou poradci poradců ve státní správě dostávat násobky průměrné mzdy atd., pak nehovořme o změnách, ale spíše o dalších kouřových clonách. Správu země už dávno ovládl stranicko-podnikatelský kartel. A zdá se, že se pole působnosti rozrůstá i o privátní penzijní fondy.

Proč nemá ČR svůj rezervní důchodový fond? Kde končily zdroje z prodejů státního majetku a z dividend společností s majoritní účasti státu? Možná by si mohla vláda na zodpovězení těchto otázek založit další komisi. To je totiž klasická ukázka účelovosti a kolektivního alibismu této vlády, kterou charakterizuje pragmatismus, populismus a bezradnost. Výsledkem je neslušná, neefektivní, nefunkční a nesolidární správa země. To vše jsou příznaky pro poněkud méně vyspělé země, což bohužel zakládá spíše budoucí neklid, než stabilitu, prosperitu a sociální smír.