Pánové Zeman a Klaus by si měli dát bobříka mlčení

Zdá se totiž, že zvláště v posledních týdnech oba rychleji mluví než myslí. S pokročilým věkem nepřichází moudrost, nadhled a pokora stáří. Bohužel.

Miloš Zeman se nám až po 25 ti letech nečekaně pochlubil svou údajnou účastí na legendární demonstraci na Národní třídě 17. listopadu 1989. Václav Klaus zase po dlouhých letech zdůraznil svou účast v debatě v rakouské státní televizi již 12. listopadu 1989, čímž chtěl asi říci, že on začal režim bourat dříve než studenti, herci a disidenti.

Bylo by pro oba pány prospěšné, kdyby poněkud omezili své rozhovory pro ruskou státní televizi. A bylo by to prospěšné i pro Českou republiku. Ne každý totiž rozumí tomu, že oba dva mluví jen za sebe a ne za zemi, kterou tak či onak reprezentují.

Miloš Zeman prý jen zůstal svůj, aniž by si však byl schopen uvědomit, že by se jako prezident republiky neměl chovat jako estrádní umělec na venkovské zábavě. Není to ani vkusné a není to ani vtipné. Svádí to navíc k různým úvahám o pokročilé alkoholické psychóze. A to už není jen trapné, nýbrž i smutné.

I v politice platí fyzikální zákon o tom, že akce vyvolává reakci. A nejen doma, ale i u našich partnerů v EU a v NATO. Zeman s Klausem nás přiřadili k dalším dvěma posttotalitním středoevropským pragmatikům – k Orbánovi a k Ficovi. Politické postoje dnešního a včerejšího nejvyššího ústavního činitele České republiky jsou nesrozumitelné, nekonzistentní a především relativizují a dokonce zpochybňují naši polistopadovou orientaci.

Oba žijí v uzavřeném světě svých obdivovatelů, kteří je v jejich radikalizaci a provokativních vyjádřeních nijak netlumí, ale spíše je ještě více radikalizují. Platí to i u mluvčího Miloše Zemana, který začínal svou žurnalistickou kariéru v Haló novinách a v Blesku. A platí to i o mediálních výstupech lidí spjatých s Institutem Václava Klause, který financuje Zemanův soukromý dopravce Petr Kellner.

A tak se po spirále času vracíme zpět. A to doslova – do sféry vlivu Ruska a dnes i Číny.

Absurdní tečkou českého příběhu posledního pětadvacetiletí je pak naprostá dominance Andreje Babiše v naší politické, byznysové a mediální krajině. Spojení Babiše se Zemanem je zcela zjevné. Babišovi vyhovují expresivní mediální výstupy Zemana a Klause. Prostě je to tak. Má alespoň klid na posilování své pozice. Nelze vyloučit, že se rozhodne v příštím roce pro další předčasné parlamentní volby. Láká ho stejně silný mandát, jaký mají kolegové Fico a Orbán. Mimochodem v obou zemích má jeho Agrofert dosti významné aktivity. V kruzích blízkých nejen Babišovi, ale i Zemanovi se již vedou hovory o případném Zemanově nástupci. Ve hře jsou dvě jména bývalých členů KSČ – Vladimír Dlouhý anebo přímo Andrej Babiš.

Je důležité sledovat nejen pódium, ale i zákulisí naší domácí politické scény, a zejména pak kořeny a vazby z nichž vyrostlo a kam stále patří.