Outsourcing České republiky

Outsourcing znamená, že firma vyčlení různé podpůrné a vedlejší činnosti a svěří je smluvně jiné společnosti, čili subkontraktorovi, specializovanému na příslušnou činnost. Je to tedy druh dělby práce, činnost však není zajišťována vlastními zaměstnanci firmy, nýbrž na základě smlouvy.

Typicky se jedná o činnosti jako je úklid, údržba, doprava nebo správa počítačů.  Outsourcing se považuje za obchodní rozhodnutí, které má vést ke snížení nákladů a k soustředění se na hlavní činnosti firmy, a to v zájmu její efektivity a konkurenceschopnosti.

S mírnou nadsázkou se dá říci, že státní správa České republiky je také do značné míry „outsourcována“ mnoha privátními subjekty, ať již v oblastech hlavních či vedlejších činností. A to oficiálně, tedy smluvně, tak také neoficiálně vlivovými klientelistickými sítěmi.

Říká-li nová vláda, že chce najít zdroje, které se ztrácejí, pak je jistě najde i v této sféře. Naše početné a nákladné státní instituce, firmy a úřady mají také svá právní, IT a marketingová oddělení, přesto zadávají nebývalé množství zakázek zejména v této oblasti externím dodavatelům, přičemž nezřídka jde o jakousi formu skrytého exkluzivního outsourcingu.

V tzv. měkkých službách se toho dá poschovávat více než dost. Tedy v  různých poradenských kontraktech, v auditech, průzkumech a analýzách všeho druhu, v měsíčních paušálech pro advokátní kanceláře, až po zaručené a dobře placené recepty imagemakerů. Podmínkou je příslušnost k té správné partě. Nejžádanějším zbožím jsou informace a nejžádanější kvalifikací jsou vztahy, loajalita a schopnost optimalizace společných výnosů.

O tom, že klientelistické sítě a organizovaný zločin prorůstají do státní správy, státních firem a justice jsme si mohli číst v každé výroční zprávě Bezpečnostní informační služby. A výsledek? Žádný, setrvalý stav s narůstající tendencí a sofistikovanějšími metodami „bílých límečků“. Příkladů by bylo více než dost. Vzpomínáte například na populárního Ivo Rittiga a jeho etický kodex pro firmu Lesy ČR. Jedna stránka vyšla daňového poplatníka na 57 tisíc Kč. Příznačné je i to, že řetězec Rittigovy firmy Rittg & Partners končí v daňovém ráji. Jeho blízký politický spojenec Petr Bendl usedne nyní v dozorčí radě VZP. „To je tedy změna jako hrom!“ Podobně lze posuzovat i novou pozici bývalého Bémova náměstka Hulínského. Na tyto a podobné signály by měla být nová vláda dosti opatrná, neboť může velmi záhy zmařit nějaké naděje, že dochází ke změně nejen kursu, ale i skutečných pravidel a jejich dodržování.

Místopředseda vlády a ministr financí opakovaně prohlásil, že do politiky vstoupil kvůli tomu, že stát nefunguje, jak by měl, že dochází k mnoha únikům z veřejných zdrojů. Ještě příkřeji hodnotila Českou republiku švýcarská prokurátorka Haldemannová, když vynášela soud nad manažery MUS. Ostatně osa MUS- Appian – Škoda Plzeň – ČEZ je velmi zásadní strukturou, které ovlivňovala a stále ovlivňuje nejen politickou scénu, ale i správu země, včetně miliardových tendrů z veřejných zdrojů. A i zde najdeme právní kancelář se silnými vazbami na rozhodující politické hráče a jejich politické strany. Více naleznete v kapitolách MUS, ČEZ a OKD na www.mapovani.cz. Stejná kancelář zastupuje společnost Eurovii v reklamaci dálnice D47. Najdeme ji i u ČSOB, která teď bude mimo jiné spravovat investiční fond římskokatolické církve, v němž budou náhrady z církevních restitucí.

Otázek by bylo více než dost. Kdo zastupoval stát při prodeji státního podílu OKD? Kdo zastupuje stát (ČEZ) při přípravě tendru na dostavbu Temelína? Proč má ČEZ hrubou marži přes 49%, když má například německý E.ON jen necelých 19%? Kdo a jak vyhodnotil motivační program pro vrcholové manažery ČEZ v době, kdy byl GŘ společnosti Martin Roman? Kdo a jak spravuje akciové portfolio ČNB? Kdo je největším věřitelem společnosti NWR Zdeňka Bakaly? Kdo byl jeho právním zástupcem v době převzetí OKD? Jak dopadlo vyšetřování mnoha závažných kauz, včetně předražených armádních nákupů atd.?

Pokud za všemi „nejasnostmi“ uděláme tlustou čáru a budeme se tvářit, že se nikdy nestaly, pak lze těžko uvěřit tomu, že se časy mění, že od teď bude vše jasné, průhledné, transparentní a férové. Znovu opakuji, že je nejvyšší čas (ne-li poslední) udělat důkladný audit toho, jak stát v uplynulých 20 ti letech fungoval a hospodařil. Týkat se to musí všech státních institucí, firem a úřadů. A ze zjevných pochybení anebo dokonce úmyslných úniků veřejných zdrojů je třeba vyvodit důsledné závěry.
 
Daňový poplatník totiž platil nejen ty tzv. transformační ztráty při české cestě privatizace, ale platí i děravou a nedůslednou správu země s podivnými více náklady při tzv. outsourcingu. Připočtete li k tomu drahé energie, vysoké bankovní poplatky, zvyšující se ceny zboží a služeb, pak to připomíná pověstné napínání tětivy luku, přičemž to nejvíce postihuje lidi starší, nemocné a sociálně slabší. A ti mají jiné starosti, než majitelé anonymních akcií v daňových rájích, nezřídka napojených na veřejné zdroje.

Chtělo by se říci – „Vraťte nám stát“. Jenže je to dnes stát s vysokou mírou korupce, s nejvyšším počtem heren, nevěstinců a nonstop supermarketů na osobu. S benevolentními pravidly pro daňové úniky, anonymní akciovky, s aplikací selektivního práva pro vyvolené (viz Klausova amnestie a záhadné verdikty „údajné“ justiční mafie). Stát, v němž funguje neomezený prostor pro mediální manipulace všeho druhu, včetně veřejnoprávních médií. Stát, který stále režírují zákulisní sítě, i když tomu občas říkáme poněkud eufemisticky outsourcingové služby. Je tedy na nejvýš žádoucí vzít ty dnešní vítěze a nové správce země za slovo a trvat na realizaci jejich slibů.

Jeden tvrdil, že s ním přijde zákon a ten druhý, že to dá do pořádku. Napjatě očekáváme hmatatelné výsledky. Doporučuji nebýt pouhými pasivními pozorovateli. Veřejné mínění je mocný nástroj. Pokud ho nepoužijí slušní a odpovědní občané, pak jej mohou využít a zneužít různí manipulátoři, extrémisté a populisté. Historie zná mnoho alarmujících příkladů.