Nejsilnější zbraní je zdravý rozum

V roce 1944 vydal americký ekonom rakouského původu Ludwig Edler von Mises knihu „Byrokracie“.  Popisuje v ní děje a souvislosti v jiné zemi, v jiné době, ale i dnes, a možná právě dnes, je jeho text až mrazivě aktuální.

Téměř prorocky varuje před některými jevy, jež vedou k vážné nemoci společnosti. Ukazuje na to, že kořeny rozvratu, deziluzí a ztráty naděje se v historii lidského rodu vracejí a opakují. Vše už tady bylo. „Kdo není schopen svým spoluobčanům sloužit, ten se jim snaží vládnout“, říká Ludwig von Mises.

Za jedinou zbraň proti všem účelovým ideologiím a pokusům manipulace považoval rozum. Pouhý zdravý rozum stačí k tomu, aby zabránil člověku propadnout klamným představám a prázdným frázím.

Zamýšlí se velmi důkladně nad rolí byrokratů v demokratickém státě. A píše mimo jiné: „Byrokrat není jenom zaměstnancem státu. Na základě demokratické ústavy je současně voličem a jako takový součástí státu, tedy svého zaměstnavatele. Nachází se ve zvláštní situaci: je jak zaměstnavatelem, tak i zaměstnancem. A jeho finanční zájem jakožto zaměstnance převyšuje jeho zájem jakožto zaměstnavatele, neboť mnohem více peněz z veřejných zdrojů pobírá, než kolika sám na daních přispívá. Tento zdvojený vztah se stává tím významnější, čím více lidí se na výplatní listině státu nachází. Byrokrat jako volič usiluje mnohem více o zvýšení platu než o udržení vyrovnaného rozpočtu. Jeho snahou je co možná nejvíce nafouknout objem výplat a jiných „potřebných“ výdajů. Žádná zastupitelská demokracie nemůže obstát, jestliže příliš velká část voličů stojí na výplatní listině státu. Jestliže se poslanci nepovažují více za věrné zmocněnce daňových poplatníků, nýbrž za představitele příjemců platů, mezd, subvencí, podpor a jiných dobrodiní z daňového hrnce, pak je s demokracií amen“.

Byrokratický servis je důležitý pro efektivní správu země, pokud ovšem zdegeneruje v byrokratickou libovůli a byrokratický diktát, pak devalvuje základní demokratické principy do jiné kategorie. Po selektivní demokracii pro samozvaně vyvolené může přijít anarchie anebo skrytá či otevřená totalita.

O byrokratické „elitě“ a jejich „obchodních partnerech“ napsal von Mises toto: „Tito lidé se ani trochu nestarali o prosperitu firem. Byli navyklí na byrokratický management a podle toho měnili styl fungování firem. Proč se trápit uváděním lepších a levnějších produktů, můžeme-li se spolehnout na podporu ze strany vlády? Zajímali se především o státní zakázky, účinnější ochranu svých zájmů a jiné výhody ze strany státu. Za takováto privilegia platili příspěvky do rozpočtu politických stran, do fondů určených k šíření státní propagandy a dopomáhali ke jmenování lidí spjatých s vládnoucími stranami do vysokých postů“.

Nepřipadají Vám tyto úvahy povědomé? A nemusíme si dosazovat aktuálně vzdálené Řecko. Co třeba vlivný byrokrat Kadlec (NBÚ, Čepro) anebo super státní manažer Roman či partička z pražského magistrátu? Seznam by byl pěkně dlouhý. Určitě by se vněm objevili i Palas s Řebíčkem atd. Politici se přetavili v obchodníky s mocí, kteří vysávají zdroje daňových poplatníků, tedy voličů. Jejich opětovné zvolení je financováno státem, tedy občany, a také černými zdroji, jež ve svých důsledcích zvyšují deficity veřejných rozpočtů. To vše pak umně zahalí důkladná komerční mlha.

První povinností občana demokratické komunity je vzdělávat se, získávat znalosti a informace pro běžné občanské záležitosti. Tak, abychom nebyli jen vláčeni osudem, ohlupováni a manipulováni. Volič je ten, který v zastupitelské demokracii míchá karty, zaměstnává představitele správy státu a pak se stává jejich klientem. To v sobě zahrnuje nejvyšší závazky i povinnosti.

Lehkomyslnost a netečnost je velmi zrádná, neboť končí pasivní, ale i tzv. aktivní rezignací na pozici suverénního voliče, což je volba údajného menšího zla. Nejmocnější zbraní v postojích vůči nemravnému a nekompetentnímu establishmentu je zdravý rozum, vlastní názor a vůle jej prosadit. Nezbývá než začít. Je totiž už dávno po dvanácté.