Zdá se, že se otevřené mediální zdroje začínají nesměle emancipovat. Nejsou už pouhou monotónní glorifikací těch právě mocných. Jako příklad může posloužit článek o solárních miliardách od ČEZ, které končí v kapsách lobbistů. A najdeme zde zajímavá jména – mimo jiné Háva, Rittig či Johanes.
A co třeba bionafta a nebo dřevařská štěpka? Resultát by byl podobný. Nikdo za nic nemůže a neodpovídá. Ve finále to platíme my všichni. Stejně jako marže farmaceutických firem, předražené dopravní stavby a mnohé jiné účelové úniky veřejných zdrojů.
Ve stejný den se na internetovém portálu ihned.cz můžeme dočíst, že stát na sociální systém dává mnohem méně, než je evropský průměr, ale o to více vybere. Autoři textu jej nazvali „český paradox“. Ale nebojte, on nám to jistě někdo vysvětlí, abychom i my pochopili, že je vlastně všechno OK. Naši vládci potřebují klid na práci, stejně tak jako žháři, kteří hasí vlastní požáry.
Máte-li rádi pikantnější a adresnější zprávy, pak Vám jistě neuniklo i to, že si rodina exposlance a exministra Tlustého pořídila luxusní hotel. Hlavní zprávou české televize je „kupodivu“ zásadní spor Heleny a Marty. Určitě je to snadnější a zábavnější, než třeba informace o tom, že nám na výplatu důchodů chybí 20 miliard korun.
V jedné z internetových diskusí mne zaujal názor čtenáře, který způsob vládnutí našich elit nazval českým Diamond race. Řidiči jsou rychlí, zběsilí a unavení. Mají o nás přeci velkou starost. Po skončení představení nasednou do svých maserati a odjedou v klidu relaxovat, aby pak zase a zase mohli páchat obecné blaho. Konec konců jsou to přeci zástupci lidu, který si je zvolil. Jenže vedle zákonodárné, výkonné a soudní moci máme ještě jednu – moc mediální. A ta je často pod vlivem marketingu, inzerentů a různých lobby. Proto mnohdy nevolíme reálný obraz, nýbrž ten, který je nám umně a draze předložen. Vzepřít se tomu můžeme všichni, i média samotná. Chce to jen více odvahy, pokory a profesionality. Čas už dozrál či spíše přezrál.
