Mají i jiné země své bludy a obludy? Nebo je to jen to naše české specifikum? Blud je podle encyklopedického slovníku jistá porucha myšlení, je to mylné přesvědčení o něčem, co není realita.
Miroslav Kemel
A obluda? Obluda je přízrak. Je výjimečná, mimořádná, odstrašující, zrůdná a přitažlivá zároveň. Často je velmi schopná, ba co víc, všehoschopná.
Všude na světě mají ve svých dějinách své bludy a obludy. V reálném čase se to často tak nejeví, ale s jistým odstupem přibývá množina bludů a oblud. Bývá tomu tak, když posuzujeme dějinné zvraty, proměny, tzv. revoluce či pouhé změny mocenských struktur. U nás jsou tyto okamžiky doprovázeny mimo jiné známým heslem – „ Nejsme jako oni“. Bývá používáno v různých modifikacích a může mít i různé akcenty. Zdánlivě je to jakási výzva k usmíření. Co jsme si, to jsme si, apod. Ale může to být i apel k násilnému zúčtovaní s nedávnou minulostí.
Říká-li někdo, že není jako on, respektive my nejsme jako oni, tudíž oni nejsou jako my, pak je třeba definovat, kdo jsou to oni a kdo jsou to ti my. A to je ta potíž. Změna musí být rychlá, hřmotná, barevná, …. Ti my jsou ti noví, lepší, jiní,… . V té rychlosti provedení, v tom marketingovém rámusu, pak snadno dochází k prolínaní skupin oni se skupinami kategorie my. Ve finále často oni křičí, že nejsou jako oni, neboť už se šikovně zařadili mezi ty správné my. A pak se v tom ani čert nevyzná.
Projděte si historické okamžiky českých dějin a naznačené schéma tam zcela jistě najdete. Elastické prolínaní hrdinů a antihrdinů, a jejich proměny, nejsou nijak ojedinělé. Ne jinak je tomu i dnes. Hesla pro hesla, změna pro změnu, jsou nezřídka jenom zástěrkou pro špatné svědomí, či pouze další formou mocenského boje. Proto je důležitější se nedat semlít mašinériemi tzv. hlavních proudů a nebýt součástí vítězné kategorie za každou cenu.
Záleží tedy jenom na nás, zda a jak budeme klamáni, manipulování a ohlupování. Je nesnadné tomu čelit, neboť způsoby a metody jsou stále rafinovanější a komunikační prostředky všudypřítomné a ohlušující. Lze tomu vůbec odolat? Jistě, že ano. Chce to jen opustit bezpečí své nevědomosti.
P.S¹ . „ Kdo se neúčastní veřejné debaty, týkající se základních problémů, žije mimo obec, ten se musí buď povznést na úroveň bohů, nebo klesnout na úroveň zvířete. Obě možnosti jsou pro společnost velmi nebezpečné“. Aristoteles, Platonův žák
P.S.² Vše zajímavé naleznete v knížce České (o)bludy.
