Manipulace s davovými emocemi je nejoblíbenější mediální disciplínou posledních let.Na jakou mělčinu jsme ochotni nechat své emoce dojít? Budeme se dojímat i nad podvodníky, nebo konečně pochopíme, že z nás má někdo legraci a dojnou krávu?
Nemaje už téměř tři roky televizi, jsem vcelku nedotčen kolotočem mediálních zábav a vyhovuje mi to.
Čas od času ke mně nicméně prosákne prostřednictvím mých dětí fragment toho či onoho převatného večera, který oslní národ objevem, na který všichni tak čekáme. Inu, bodejť bychom nečekali. Ve světě, kde Karel Gott, Helenka a další (při vší úctě) fosilie válcují ankety. Kde většinová média a hudební vydavatelé nehodlají na tomto stavu nic dobrovolně měnit. A tak nás konejší stálou "jakobysnahou" najít talent mezi prostým lidem.
A prostý lid se těší, že někdo obyčejný, někdo dosud ve své práci také nešťastný dojde svého lepšího osudu úspěchem v některé z těch spravedlivých a poctivých soutěží.
Celosvětově se situace dramaticky změnila s objevem a vítězstvím Susan Boyle v Britains got Talent 2009.
Všichni známe příběh ošklivé,staré, chudé, neohrabané, nepříliš inteligentní ženy, která zlatem v hrdle a srdci převážila všechny své nedostatky. Dokonce naopak právě tyto prvoplánové nedostatky způsobily eskalaci zájmu. Bohatá, mladá a krásná Susan by nikoho k slzám nedojmula.
Snaha producentů tento model pohádky jako od Oscara Wildea zopakovat, je od té doby nepřehlédnutelná. A je také většinou nepřehlédnutelně trapná. Má důvěra v příběh Susan Boyle dostala dnes povážlivé trhliny. Stále si říkám, že jinde ve světě se to snad tak hrubě neděje... Ale iluze asi nejsou na místě. Možná že se to jinde jen neděje tak blbě.
K věci.
Dnes jsem byl vystaven emoční ždímačce v zánamu z Česko Slovensko má talent.
Záznam je zde, doporučuji shlédnout a číst dále.
Monika Stanislavová, jakožto nenápadná žena z lidu. Podle vlastních slov pracovala v úřadě,
v pojišťovnictví a věnovala se dětem. Zpívá si doma a občas kamarádkám k jubileím.
Má velikou trému (Lucie Bílá přispěchá na pomoc: "nemějte trému, protože tréma je krásná" ???)
Zpěv, zprvu roztřesený. Mezi porotci proběhne blesková soutěž o nejpřekvapenější obličej. Zvedají se obočí, pak ruce, pak zadky e židlí a ručičky pěkně nad hlavu.
Zpěvačka se uklidňuje, projev graduje, strhává nás svou silou a my, právě tak jako porotci, stojíme, tleskáme, do očí se nám derou slzy.
Při hodnocení porotci mimo jiné poklekají (Dejdar), nabízejí přátelství (Bílá) a Jaroslav Slávik se ptá:
"Pani Stanislavová, kde ste doteraz boli?"
Na řečnickou otázku se bohužel naskýtá jasná a trapná odpověď, která v pořadu nezazní:
"Zpívala jsem ve Slovenské televizi - mimo jiné."
Důkazů je na Youtube mnoho, například tento.
Povšimněte si prosím, že po roztomilé trémě není v pořadu Repete Slovenské Televize ani stopy.
Co by mě ale skutečně zajímalo je, jestli jde o povedený soukromý podvod dotyčné paní, na který porotci ochotně spontánně naskákali, ovlivněni svými zahraničními vzory, nebo jestli jde o promyšlenou lež producentů. Nepřekvapilo by mě ani jedno.
V našem vylhaném prázdném světě, kde nikdo nepřijímá zodpovědnost za nic, se jedna prolhaná neúspěšná zpěvačka ztratí a možná že svou lež přetaví dokonce v úspěch.
Vzhledem k osudům většiny soutěžních rychlokvašek ji ale asi závratná kariéra na podzim života nečeká.
Pokud jde o mě, jsem tomu rád.
