Odhodlanost 2

Stává se špatným zvykem posledních dní, že kdykoli otevřu zpravodajský server, zůstanu zírat v němém úžasu na to, co se v naší kdysi krásné zemi děje.

S bezmocným vztekem vzpomínám na konec roku 1989, kdy jsme všichni vzhlíželi s nadějí do časů budoucích. Kdy Změna, která přicházela, zcela prostupovala náladu lidí, které jsem potkával. Lidí, kteří se na sebe usmívali na ulicích a každým pohledem si navzájem předávali naději a jakousi gratulaci k tomu, že jsme se dokázali semknout a dosáhnout toho, o čem jsme dlouho jen snili.
Když vidím, v jakou hnusnou hydru se od té doby náš stát proměnil, je mi zle.

Když vidím, jakým kreaturám jsme umožnili uchopit moc, jaké odporné sebrance dovolujeme dřít z nás kůži, když vidím tu zvrhlou radost a nadutost, se kterou se žongluje s životy lidí, s jejich svobodou, s jejich živobytím...
Pod vlajkou boje proti korupci se trestají ti, kdo ji odhalují, zametají se zcela bezostyšně pod koberec kauzy s půlmiliardovými škodami, ministři či jejich přímí podřízení útočí na nezávislost médií - tu zastrašováním videonahrávkami, tu ozbrojenou hrozbou.
Co se to děje v České Republice?
Viním tuto a předešlé vlády z úpadku morálky, z úpadku ekonomiky, z úpadku státnosti, z úpadku všeho, co jim bylo svěřeno. Neměli a nemají právo nakládat s občany naší země tak, jak to dělali, dělají a budou dělat, pokud jim nezabráníme.
Jsme opravdu vydáni na pospas neodvolatelným mocipánům, kteří dnes a denně dokazují svou inkopetenci, aroganci a nepoctivost?
Za sebe říkám NE!
Nikdo mě nedonutí, abych poslušně přitakával.
Nikdo mě nedonutí živořit bez odporu.
Říkám, že proti této vládě a tomuto prolhanému, prožranému a propachtovanému systému půjdu až do konce svých sil.

K tomu jsem Odhodlán.

Petr Gros