Lidé žijí v blažené nevědomosti -mají se čeho bát?

Clánek popisuje možné důsledky světové finanční krize a zdůvodňuje, proč by se  lidé měli možná obávat toho, co nás čeká 

Lidé žijí v blažené nevědomosti – mají se čeho bát? 

Na začátek uvedu pár čísel: -3,2  -1,5  -3,6  -5,1  -2  -7,3  - ne to nejsou průměrné lednové teploty ze Sněžky. To je pokles cen amerického akciového indexu Dow Jones Industrial Average od druhého října. Tento index představuje ty největší průmyslové klenoty USA, firmy, ozačované jako BLUE CHIPS , firmy,na které byli Američané vždy velmi hrdí a které zná zřejmě kterýkoliv dospělý občan této planety  (kromě domorodců v Amazonii ), firmy, jako je Boeing Co, Catterpillar, Citigroup, Coca Cola, Exxon Mobile, General Electric,  McDonalds , Wal Mart nebo General Motors. Tak tedy tento index vymazal za dva týdny 24% své hodnoty, čímž se dostal na úroveň z května 2003. Za pouhé dva týdny vymazal tedy hodnotu, která rostla téměř tři roky. Tempo ztrát se stupňuje, včera index odmazal přes sedm procent, v absolutní hodnotě 675 bodů. Pokud by to tak šlo dál, tak za pouhých dvanáct dní je index na nule. Americké akcie by teoreticky nemusely mít vůbec žádnou hodnotu. Je to reálné? Je možné se takové situace obávat? Domnívám se, že za určitých okolností by skutečně mohlo dojít k situaci, kdy akcie nejkvalitnějších amerických firem budou mít přinejmenším velmi nízkou hodnotu blízkou nule – a to tehdy, pokud dojde k totálnímu kolapsu amerického finančního systému, burzy budou nuceny zavřít a akcie nebude jak ocenit. Pokud by totiž zkrachoval finanční systém v USA, brzy by  následovaly další kolapsy zbytku světových ekonomik a ekonomika bez bank, bez kapitálu prostě nemůže fungovat- začaly by krachovat i průmyslové podniky.

Obrázek. Vývoj akciového indexu Dow Jones Industrial  Average

Mnoho lidí tento problém nezajímá, ale asi by měl. Stojíme totiž na pokraji finančního Armageddonu, a to doslova.  Mohli by jsme zažít krizi, proti které byla Velká Deprese v letech 1929 – 1932 pouhou procházkou růžovým sadem. Asi si řeknete, že zbytečně panikařím, přece politici všichni mluví o tom jak nás zachrání, scházejí se ministři financí nejvyspělejších zemí světa a situaci řeší. Ano, začínám trochu panikařit, a to zřejmě proto, že jasně vidím, že zatímco obyčejní lidé nepanikaří, tak ti nejzasvěcenější lide ano - bankéři. Panika finančních kruhů je právě dobře vidět na tom, co se děje na finančních trzích. Kdyby vysílali poplašné signály politici, nepřikládal bych tomu takovou váhu – málokterý z nich je chytrý a vzdělaný, na české politiky nemám žádných slušných slov a chci zůstat slušný. Bohužel ty nejhorší náznaky toho, jak je situace špatná, jdou právě z kruhů finančních.  

Panika uvnitř finačních kruhů se projevuje jednak drtivými výprodeji akcií, za kterými stojí ve velké míře banky, investiční a podílové fondy. Druhým a horším důkazem toho, že se jedná o zcela bezprecedentní situaci, je vývoj mezibankovní úrokové sazby LIBOR , tedy London Interbank Rate. Je to sazba, za kterou si banky mezi sebou sjednávají v Londýně půjčky. Ve středu ohlásily vlády nejvyspělejších zemí světa, že podpoří svoje bankovní systémy obrovskými částkami . V koordinovaném úsilí jsou zaangažovány tyto centrální banky : US FED, Bank Of England, Swiss National Bank, Bank Of Canada, Sveriges Rigsbank, Evropská centrální banka. Tyto banky oznámily hromadné snížení krátkodobých úrokových sazeb a další pomoc nemocným bankám.  Výsledek? Burzy spadly ve čtvrtek o  dalších 7 procent dolů a úroková sazba LIBOR vzrostla ze středečních 4.52% na 4.75%.  Situace se jinými slovy navzdory obrovskému úsilí dále zhoršila. A nyní jsemu jádra věci. Bankéři panikaří proto, že si uvědomují, že jakákoliv jejich snaha vyřešit problém se zcela míjí účinkem.  

Obrázek. Vývoj vztahu americké krátkodobé sazby IRX a mezibankovní sazby LIBOR

 Vysvětlivka k obrázku: Sazba IRX je výnos (v podstatě úrok) státní tříměsíční pokladniční poukázky (dluhopis). Ve vývoji této sazby se odrážejí snahy americké centrální banky o snižování úroků a tím nastartování normální situace v bankovnictví.  Pokud by tyto snahy byly úspěšné, klesala by sazba LIBOR společně s IRX nebo dokonce více, protože banky by měly mít více zdrojů na financování úvěrů. To se však bohužel  neděje.      

Zadluženost celého finančního systému nejvyspělejších zemí světa v čele s USA je tak gigantická a problémy tak hluboké, že je žádné snížení krátkodobých úrokových sazeb nemůže vyřešit.  Pouze trh s toxickými deriváty Credit Default Swaps činí neskutečných cca 50 000 miliard USD. V uplynulých dnech čteme ve zprávách o tom, jak se Island,  země s jedním z nejvyšších příjmů na obyvatele ocitl na pokraji finančního bankrotu. Island je malá země a myslím si, že mnoho světových finančníků si s hrůzou představuje, jaké to bude, až se ve stejné situaci ocitnou USA, Velká Británie nebo Španělsko, kde jsou bankovní systémy a si v největších problémech. Islandská měna ztratila za několik málo dní téměř většinu své směnné hodnoty vzhledem k ostatním měnám. Dovede si někdo představit, kdyby se US dolary staly téměř přes noc zcela bezcennými kusy papíru?

Lidé si ještě připomenou státní bankrot v roce 2002, který postihl Argentinu. Lidé tehdy stáli ve frontách u bank a snažili se vybrat své peníze. To stejné může brzy čekat lidi na celém světě v rozsahu, který je těžko představitelný. V Argentině během několika dní ztratilo Argentinské peso 75 % své směnné hodnoty. Jinými slovy lidé byli ze dne na den ožebračeni.

Pokud by zkrachoval finanční systém a následně celá ekonomika USA, zkrachují v zápětí ostatní světové finanční systémy vyspělých zemí počínaje evropskými zeměmi a konče Čínou. Celý svět je natolik propojen,  že se tomu nedá zabránit.  Světové ekonomiky jsou postaveny na frakčním bankovním systému, kdy pouze malá část (v řádu procent) pasiv bank je kryta skutečným majetkem. Banky půjčují daleko více peněz, než je výše jejich vlastního jmění, půjčky tedy nejsou kryty vlastním majetkem banky. Banky půjčují ostatním subjektům na trhu peníze, které nashromáždily od svých vkladatelů na různých depozitních účtech. Celý systém je postaven na předpokladu, že lidé nebudou v panice vybírat vklady z bank. Je to otázka důvěry. Když ale nemají mezi sebou důvěru ani banky, jak by ji měli mít obyčejní lidé? Pouze díky své nevědomosti a díky slibům politiků. Proto nás všichni světoví politici vehementně ubezpečují , že nic takového nehrozí. Problém je, že na to nemají prakticky žádný vliv. Pokud začnou krachovat celé státy, vezmou střadatelé banky útokem tak jako tak. Aby pak mohl stát splnit svoje závazky vůči střadatelům, bude mít pouze jednu možnost, vytisknout nové peníze, kterými všechny uspokojí a tím provede devalvaci měny – její znehodnocení. Lidé budou stejně ožebračení, jako byli při provedení měnové reformy u nás  v padesátých letech nebo v Argentině  v roce 2002.  A z tohoto mám skutečně strach, protože vidím, že politici ani finančníci nad krizí nemají absolutně kontrolu. Jádrem celého zla  jsou centrální banky – systém, který bude možná po odeznění této krize zrušen. Státy by se měly vrátit ke zlatému standardu. Tím by se zabránilo nešvaru, na který spoléhají všechny populistické vlády světa, které mají pod svou politickou kontrolou svoji centrální banku a státní tiskárny – že totiž finanční systém je frakční , důvěra existuje,  tak proč si pro svoje potřeby nevytisknout tolik peněz, kolik právě potřebuji? Pro příklady nemusíme chodit daleko – na stránkách americké centrální banky lze najít celou historii toho, jak americký FED zvyšoval od roku 1971 peněžní zásobu (tiskl nové peníze na financování svých potřeb) poté, co prezident Nixon odstoupil od Bretton Woodských dohod, které v roce 1944 uzavřelo 44 států a které umožňovaly směnitelnost US dolaru za zlato. Nixon potřeboval v té době financovat dluhy z války ve Vietnamu a proto se mu zlatý standard nehodil do krámu. A tak je to vždycky. Když politici potřebují zalepit díry v rozpočtu, vydají dluhopisy, vytisknou nové peníze a tím de facto ožebračují  celý národ. Proto se děsím toho, že by zase sociální demokraté skončili u moci – s nimi nikdy žádná reforma nebude – ale po pravdě možná se reforma udělá sama od sebe  právě díky této krizi.    

Zpátky k dnešní krizi. V brzké době bychom se mohli dočkat dalších krachů velkých bank. Je to jak domeček z karet,který se hroutí a jehož pádu nikdo není schopen zabránit. Již existují odhady, že jen v samotných USA by mohlo zkrachovat až 1000 bank (to sdělil  šéf poradenské firmy WL Ross při rozhovoru v televizi CNBC 15.9.2008). Pokud tedy nastane situace, kdy hlavní finanční instituce půjdou ke dnu, jaké to bude mít důsledky?

1. Za prvé zcela zkolabuje US dolar a s ním ostatní měny frakčního rezervního systému,  tzv fiat money.   To znamená i EURO a možná i česká Koruna. Lidé vezmou banky útokem a nebudou schpni dostat z bank svoje peníze. Respektive časem je dostanou, protože vlády většiny zemí se za vklady zaručily. Dostanou je ale až po devalvaci,protože vládám nezbude nic jiného,než peníze ve výši nominálního dluhu vytisknout v tiskárnách a tím znehodnotit měnu.   Hrozí nám, že celý svět se stane jedno velké „Zimbabwe“ s inflací milionů procent ročně.  

 2. Cena fyzického zlata a dalších drahých kovů, a diamantů vystřelí do nebes. Nemluvím nyní o ceně elektronického zlata na burzách, protože tam hrozí riziko, že vydavatelé ETF certifikátů , banky i burzy přestanou existovat tak, jak nyní končí svoji činnost burza na Islandu.  3.  Nezaměstnanost vzroste na úrovně vídané možná někde za první republiky v době hospodářské krize, tedy na desítky procent. Možná to bude mít jeden pozitivní efekt – lidé obrátí svůj hněv proti těm, kteří nejvíce přispěli k zadlužování České republiky -  k sociálním demokratům a odborům. Nebýt těchto dvou skupin, nemusel by být stát dnes tak zadlužen.  4. Nezaměstnanost a nefunkční bankovnictví bude znamenat jednak chudobu mezi lidmi  a jednak nemožnost získat jakýkoliv úvěr. Urokové sazby ve světě mohou skokem vzrůst o desítky procent.  Pokud zkrachuje ekonomika  USA, nebude mít Čína již žádný důvod držet obrovskou zásobu amerických dluhopisů a vrhne je na trh, aby dostala  alespoň nějaké peníze zpátky (motivací Číny je výměna svého exportu za US dluhopisy, jakmile USA zbankrotují, nebude v USA existovat žádná koupěschopná poptávka po čínském zboží). Důsledkem chudoby a vysokých úrokových sazeb se stane neprodejnost nemovitostí, především nové výstavby. Z toho musí mít strach české stavebnictví. Ceny nemovitostí výrazně klesnou, vyjma stavebních pozemků a pozemků všeobecně,  protože ty jediné dle mého názoru budou schopny zajistit uchování hodnoty.   5. Včera klesla cena akcií automobilky General Motors o 22% poté, co tato firma ohlásila ztrátu 15.5 mld USD. Včera také vyšla zpráva analytické společnosti J.D. Power. Tato společnost, která je odborníkem na automobilový průmysl, ve své zprávě konstatovala, že automobilový trh může v roce 2009 úplně zkolabovat a výhled je špatný minimálně do roku 2013. Toto bude mít ohromné důsledky pro českou ekonomiku, jejíž úspěchy minulých let jsou založeny právě na automobilovém průmyslu.   

Krize bude mít celou řadu dalších důsledků, mnohé z nich se samy od sebe začnou teprve projevovat. Například globální ekonomika se možná rozparceluje na jednotlivé drobné ekonomiky, státy v boji o své přežití budou chtít chránit svoje vlastní trhy. Lidé nebudou mít tolik peněz na cestování, to bude znamenat problémy  pro aerolinie. Možných problémů je tolik, že je ani není možné nyní všechny domyslet.

 Co tedy dělat? Mám jedinou radu. Nenechat své peníze ležet jen tak v bankách, raději je vybrat a investovat do jakéhokoliv aktiva, které neztratí svoji hodnotu a které možná za pár let budete schopni zpeněžit – jako je zlato, stříbro, diamanty, umělecká díla, pozemky.  

Americký ekonom JimWillie včera zveřejnil článek, ve kterém na závěr poskytl svým čtenářům dobrou radu. Jim Willie píše: „ Pokud jste si koupili před rokem za 1000 USD akcie letecké společnosti Delta Airlines, dnes by jste měli 49 USD. Jestliže jste koupili za 1000 USD akcie AIG, dnes máte 33 USD. Pokud jste koupili akcie Lehman Brothers, jste dnes na nule. Avšak pokud by  jste koupili za 1000 USD pivo, všechno toto pivo vypili a pak vrátili hliníkové KEGY k recyklaci, dnes by jste dostali 214 USD. Rada tedy zní  hodně pijte a recyklujte – a máte investiční penzijní  KEG plán“. 

To je vše.

Petr Fiala

[e-mail]