Feminismus urvaný z řetězu

Dvě blogerky z Lidových novin chrlí už dlouho příhody - kdy, kde, jak a s kým to dělaly ony nebo jejich známé, co to bylo za chlapy a jak to ti hoši uměli. To vše kolorují rádoby intelektuálským nadhledem. Tyto blogy by chtěly být výzvou k permanentní sexuální revoluci, ale jsou spíše truchlivou zprávou o ženském ztroskotání a nevratném poškození ženského nitra. Soulož je samozřejmě velmi příjemná, nijak ji však nezkvalitní cynismus ženského pohledu.

Feminismus nerozbíjí jen ponižující ženská pouta - nevzdělanost, nerovnoprávnost, volební, profesní a společenskou diskriminaci atd., ale v častých případech deformuje vrozená nutkání k naplnění ženského údělu. Například něhu, cudnost, nekonfliktnost, vábení k mateřství, emoční stálost a smířlivost, impulzy ke zrození nového života, ke kojení, pečovatelství a hýčkání novorozeněte.

Veselé genderové války o rozličná vnější zrovnoprávnění jsou proti obdobným deformujícím impulzům zcela nevinné. Vždyť je vlastně jedno, kdo tyto tahanice vyhraje. Deformování niterných nutkání však časem vyjeví řadu tzv. ženských problémů nebo nemocí. Například poruchy cyklu, strach z mateřství, endometriózu, spontánní potraty, neschopnost otěhotnět nebo přivést dítě na svět jinak než jen císařským řezem, komplikovaný či útrpný porod, ztrátu mateřského mléka, laktační psychózu, záněty, rakovinu prsu, rakovinu dělohy atp.

K sebezáchovným životním činům totiž nevelí rozum, ale hormony. I kdybychom o tom tisíckrát polemizovali, beztak závisíme na tom, co s námi udělají hormony (podněty k uchování druhu). Ani ženské hormony a ženský úděl nelze vyřadit ze hry feminismem, intelektuálními krafy, cynismem, chtěním, kariérou, vzdělaností, rozcupováním přežilých hodnot, sexuálními revolucemi, odkladem těhotenství na neurčito atp. Fylogeneze (vývoj druhu) modelovala ženskou psýchu pro uchování lidstva miliony let. A na vzpouru současných žen proti hormonům a ženskému údělu reaguje jedoznačně brutálně - nemocemi i předčasnou smrtí.

První dítě plánované až po třicítce, vztahy z rozumu, z cynismu nebo bez lásky, promiskuita, rozbíjení rodin z malicherných důvodů, léčba, omlazování či otěhotnění prostřednictvím hormonálních přípravků, hledání mužských partnerů s vlastnostmi, které objektivně neexistují, rozhojňování partnerských konfliktů, neschopnost smířit se se stárnutím, život bez partnera s následkem depresí či v pocitech nenahraditelné ztráty...

Už čtyřicet let jsou publikovány zdravotnické statistiky o ženských rakovinách, které se vyjevují nebezpečně často právě ve shora uvedených souvislostech. Chce-li se žena či dívka obdobným nemocem vyhnout, má naštěstí možnost volby. Nemusí naslouchat jen vábení krysařek či krysařů feminismu k celoživotní  osamocenosti a bezbřehé svobodě.