Čeští lékaři nepřevezmou odpovědnost

za případné následky očkování proti chřipce. Nelze se tomu divit. Britové totiž oznámili, že jejich Seltamivir (varianta Tamiflu) spolehlivě nezabírá. A v Norsku dokonce oznámili, že virus prasečí chřipky už zmutoval. Převzezme odpovědnost český stát?

Podle některých zpráv vznikl virus prasečí chřipky v laboratořích firmy Baxter už před srpnem 2008. Na tom není nic překvapujícího, vždyť farmakoncerny vyvíjejí léky i proti jiným nemocem, které dosud neexistují. Zkoumají také odolnost rozličných chřipkových virů, a viry tak jako tak po jisté době zmutují. Pokud by k mutaci nedošlo v laboratoři, pak by stejný proces s jistou pravděpodobností proběhl takzvaně v přírodě.

Kdo se nechá očkovat proti prasečí chřipce, pak účinku vakcíny buď skálopevně věří, anebo nevěří, ale spolehá se na doporučení odborníků. Víra očkovaného přispěje k navození odolnosti vůči chřipce. Zapůsobí totiž placebo. Naopak nevíra i v podobě strachu z očkování zapůsobí obráceně v podobě noceba (z latiny: budu škodit), takže může dojít k oslabení nebo dokonce ke ztrátě imunity.

Na někoho nezapůsobí očkování ani pozitivně, ani negativně. Obdobně jako i jiné vakcíny, které někdy zůstanou bez účinku. Očkování někdy naopak imunitu oslabí. Obdobně jako jiné vakcíny. Obdobné zkušenosti jsou i s léky. V desítkách procent nezapůsobí vůbec. A v desítkách procent navodí nežádoucí a někdy i nebezpečné vedlejší účinky.

Při rozhodování, zda se nechat či nenechat očkovat musí hrát hlavní roli výhradně vlastní postoj. Intuitivní, racionální či metafyzický, anebo osobní zkušenost. Imunita fyzická se nejpřesvědčivěji odvíjí od imunity psychické. Ta představuje například neochvějnou víru v pevnost vlastního zdraví, fyzickou odolnost a rychlou obnovu sil. Také sebedůvěru, nezávislost a odolnost vůči silným stresům.

Před desítkami let jsem přihlížel testování tzv. sugestibility a sugestivity rozličně nemocných osob, jimž byly do těla vpravovány infuze bez obsahu jakýchkoli funkčních látek. Ve více jak padesáti procentech zafungovala „léčebná látka“ spolehlivě jako placebo. Rovněž hypnotické a posthypnotické sugesce zadávané silně hypnabilním nemocným osobám navodily obdobné a někdy i význačnější léčebné účinky než osvědčené farmaceutické preparáty.