Epilepsie neboli padoucnice.Zdraví lidé co s ní nežijí si myslí,že je to něco strašného.Ti co s ní žijí každý den a berou léky ji už berou jako samozřejmost.Ale Ti co ji mají a ucházejí se o práci u zaměstnavatele nepochodí.
Epilepsie neboli padoucnice.Zdraví lidé co s ní nežijí si myslí,že je to něco strašného.Ti co s ní žijí každý den a berou léky ji už berou jako samozřejmost.Ale Ti co ji mají a ucházejí se o práci u zaměstnavatele nepochodí.
Povím Vám můj příběh a chci znát vaše názory.Upozorňuji,že si nebudu hrát ani na chudinku ani na svatouška.To nejsme nikdo.
Bude mi 49 let,mám poúrazovou epilepsií.Když jsem trpěl záchvaty,tak nekontrolovanými pády jsem si zlomil čtyři obratle v hrudní páteři.manželka se se mnou rozvedla,protože se nechtěla o mne starat.Chodím k lékaři neurologovi MUDr.Vodvářkovi.Po pár letech a různých vyšetřeních,mi povolil si udělat ŘP skupiny B.
Teď k tomu zaměstnání.Epileptici to mají těžké,protože se zaměstnavatelé je bojí zaměstnat.Ale i pro to,že epileptici mají malou možnost výběru zaměstnání.Nesmějí pracovat na směnný provoz /což já porušoval/ abych bývalce platil výživné/,nesmějí pracovat ve výškách v provozu kde jsou pásy a stroje atd.
Bývalá manželka na mě podala žádost o zvýšení výživného.Když jsem soudkyni vysvětlil,že jsem epileptik a že práci seženu těžko a že takových je nás v republice víc,tak mě poučovala o zákonech.Jak tedy může epileptik pracovat? Dle MUDr.Vodvářky na invalidní důchod nemám nárok,protože nemám epi záchvaty aspoň 4x za měsíc....Zkoušel jsem dva měsíce dělat v třísměnném provozu,ale po dvou měsících jsem toho nechal.Cítil jsem brnění v levé části hlavy a šlo to do levé ruky ke konečkům prstů.
Teď si práci hledám,ale jakmile zaměstnavatelé zjistí co mi je nebo že nejsem ID,ČID,OZP,tak se se mnou ani nebaví.
Je to můj osud bojovat s epilepsií a s mým osudem.Budu rád za Vaše názory i nadávky typu,že si za vše můžu sám.
