Pamatuji si, jak Dubček 20 let mlčel. A pak najednou si myslel, že naváže v roce 1989 tam, kde v srpnu 1968 skončil. Nepochopil, že doba pokročila a že socialismus s lidskou tváří je klišé, které nefunguje.

Byl to pomatený jedinec, který se stal ikonou jen proto, že nahradil na krátký čas zavilé bolševiky.

Za článek karma.

Domnívám se, že Dubček byl "pečlivě vybrán", aby splnil roli "lidu sympatického reformátora komunistického režimu". A je možné, že byl natolik naivní, že tomu opravdu věřil, že to bude možné a že mu to jeho sovětští přátelé dovolí. Dubček pocházel z rodiny naivních příznivců komunizmu, kteří v roce 1925 s nadšením odjeli do SSSR, aby tam budovali vysněnou lepší společnost. Pak se ale v roce 1938 vrátili. Dubček tudíž prožil dětství v SSSR, nejdříve v Kyrgyzii, později ve městě Gorkij. V letech 1955-58 byl poslán do Moskvy studovat politické vědy a mezi jeho spolužáky prý patřil i Gorbačov.

Existují dokumenty z té doby ze kterých vyplývá, že Brežněv i Kadar přemlouvali Dubčeka aspoň k nějakým změnám. Kadár mu říkal " Udělej to, co po tobě chtějí. Odvolej Černíka, Císaře a Šika a budeš mít klid a můžeš si dělat dál tu svoji politiku. Před invazí mu volal Břežně a říkal mu Sašo udělej aspoň něco, nebo dojde k nejhoršímu. Dubček mu odpověděl. Mně už je všechno jedno dělejte si co chcete zvolte si někoho jiného. Brežněv Sašo takhle nemůže mluvit. Rusové za hlavního strůjce změn u nás považovali Kriegela na kterého měli spadeno od občanské války ve Španělsku a od té doby na něj vedli záznam. Přitom to byl fanatický komunista až do konce života.

Věcně, krátce a trefně popsáno. Díky!

Dubčeka si v lednu 68 zákulisně protlačili Rusové jako svého člověka místo Novotného, který sice souhlasil s vybudováním tří ruských skladů jaderných bomb a hlavic na našem území (Bělá p. B., Bílina, Míšov) ale současně dlouhodobě kladl účinný odpor ruským snahám o umístění i dalších tankových a ženijních divizí SA. Rusové očekávali, že u slabého Dubčeka si ty jejich vojcle u nás ajncvaj zafírujou, jenže Dubček byl taky populista, chtěl být hezký na všechny strany a k tomu se mu zalíbil i jeho vlastní pozitivní obraz v médiích a začal v tom lítat jako nudle v bandě - sliboval do různých stran různé věci, že se ti tu Rusům začalo vymykat na všech stranách a jeho ochránce Brežněv se dostal do kleští vojenských jestřábů, kterým tak musel odsouhlasit připravovanou invazi. Nemohlo to dopadnout jinak. Škoda, tehdy by ještě šlo ukočírovat nějakou transformaci socialismu do jugoslávského nebo pozdějšího čínského či švédského typu. Invaze spolehlivě zabila jakékoliv budoucí upřímné snahy o socialismus a když se v listopadu 1989 vydal na Václavák řečnit do té doby zbaběle zalezlý a nyní opětovně natěšený Dubček, byl nemile překvapen, že ho v tej Prahe už nikdo za prezidenta vlastně nechce a že na toho předsedu parlamentu mu Česi kývli jen proto, aby měli od Slováků na chvíli pokoj.

A ten Novotný? K stáru prý někde veřejně prohlásil: “Hodnoťte si mě jak chcete, ale na jedno nezapomeňte - za mně tu Rusové nebyli."

Ovšem vlastenectví tehdy nebylo neslušné slovo a znamenalo i odpor k cizím vojenským posádkám na našem území.

Dnešní vláda se snaží ze všech sil aby u nás byly zase zřízeny.

Opět ve jménu naší bezpečnosti a dobrých vztahů s našimi přáteli na věčné časy.

Velmi dobrý článek, vystihuje podtatu problému. Zasloužená karma.

Pamatuji si to. Tehdy, ve druhé polovině šedesátých let, se to chvílí zdálo být možné a hodně lidí té iluzi rádo uvěřilo. Jenže od okamžiku povolení svobodných demokratických voleb by byl definitivní konec se stále více zkompromitovanými komunistickými utopiemi.

A pádný důkaz o totální iluzornosti dali sami komunisté monstrózním válečným tažením proti Československu v srpnu 1968. Brežněv Boys neponechali nic náhodě, měli připravenou armádu v počtu téměř milionu vojáků, z čehož jedna část šla do invaze bezprostředně a druhá by zasáhla v případě, že by někoho u nás napadlo bránit se. Naše města by asi poté vypadala jak ta současná ve východních částech Ukrajiny.

To, že se chystá invaze věděli všichni ti, co se vraceli od Baltu přes Cínovec Tam už přes měsíc stála veliká kolona tanků. Takže u našim turistům bylo jasné, že k něčemu dojde, že tam nestojí pro srandu králíkům. V té době jsem byl učeň a byli jsme nadšeni změnami Dubček pro nás byl pojem a zajímavé bylo, že chlapi se našemu nadšení smáli a říkali nám kluci pitomí vy tomu věříte, že jde o nějakou změnu a tohle jednou skončí tím, že se rusák k nám vtrhne. Dubček nás k tomu dovede. Splnilo se to.

Byl krásnou iluzí, ale hrozilo, že se uskuteční. Proto na to musel Brežněv šlápnout. Lepší důkaz nenajdete. Tehdy jsem nastoupil do podniku, který zajistil TV vysílání na začátku okupace. Pak při čistkách všude vyházeli ty, kteří by tu ideu mohli realizovat.

My pamětníci, kteří jsme druhou polovinu 60.let zažili jako teenageři, jsme ve své naivitě skutečně věřili, že nastává nová doba. Bigbítové skupiny vznikaly jedna za druhou, časopisy se konečně daly číst, v kinech promítali dobré filmy a i v televizi se bylo na co dívat. Na našem maloměstě dokonce vznikl klub mladých, kde jsme se mohli scházet a poslouchat hudbu, jakou jsme chtěli. Nikdo z nás si tenkrát neuvědomoval, že to vše je pořád zastřešeno vedoucí úlohou KSČ. S odstupem času si člověk uvědomuje, že nakonec bylo dobře, že se ten náš model "socialismu s lidskou tváří" neujal. Pokud by ho přejaly ostatní socialistické státy, pád komunismu by to nejspíš podstatně oddálilo, protože lidé by byli nějakou dobu se stavem věci spokojeni, než by pochopili, že komunisté si do svého rybníka žádnou konkurenci nepustí a pořád budou pevně držet opratě. A my se budeme s holým zadkem pořád dívat na Západ, jak nám utíká.

Je to podobné, jako se současnou vládou. Premér tvrdí, že se máme všichni dobře, mzdy jdou nahoru, krizi jsme překonali, ceny jdou dolů. Nic takovégo se neděje, takže od něj jen rovněž iluze.

Musíte se trochu snažit, ne jen skuhrat.