Vzpomněl jsem si na scény z filmu Amarcord, (což jsou Felliniho krásně umělecky zpracované vzpomínky na dětství). Například co provedli jeho tatínkovi spoluobčané, sousedé a dávní známi, když k tomu najednou měli možnost coby příslušníci a podporovatelé mussoliniovské fašistické moci. Už se nemuseli zdržovat nějakými politickými diskusemi v hospodě a mohli svůj "názor" dát najevo hrubiánsky jaksepatří.

Je to stále stejný mechanizmus. Podstata je dokonale vykreslená v Čapkově Bílé nemoci. Je stejná i v urážlivých výkřicích davu poštvaného proti Zuzaně Čaputové. A je stejná i v duši politiků, kteří ten dav poštvali.

Ale pozor, ono se to zdaleka netýká jen nějaké údajně primitivnější části lidské pospolitosti. Nákaza "Bílé nemoci", podobně jako virové infekce, může prorůst napříč společností.

Velmi dobrá úvaha, jakkoli je zneklidňující. Dnes v médiích informace o násilném přerušení divadelního představení nějakým slovenským politikem lokálního významu.

Zdá se, že pan Fico směřuje nikoli k Orbánovskému způsobu, ale spíše přímo stylu a la Lukašenko. Kdo není s námi, je proti nám.

To nebyl politik lokálního významu!

To byl náměstek slovenského ministra životního prostředí Štefan Kuffa.

Tento člověk, když byl ještě ve funkci náměstka ministryně kultury, na sebe upozornil, když vyzval k intronizaci Ježíše Krista na Slovensku. Chtěl přimět biskupy, aby Slovensko zasvětili Kristu Královi. „Za ministerstvo kultury dáváme příslib, i takhle veřejně ho dávám, že my budeme ti, kteří budou iniciovat, aby se co nejdříve podle možnosti dosáhlo toho, aby Kristus Král byl intronizován a stal se králem Slovenska,“ řekl Kuffa v listopadu 2023.

Fico našel společnou řeč s Orbánem, škoda, že to je ruština...

Fica si svobodně zvolili, mají co chtěli.

Karma.

Ono jde spíše o to, že takzvaná „liberální demokracie“ je spíše starý „dobrý“ marxismus, který se tváří jako něco moderního a demokratického. Jakmile se demokracie začne opírat o neziskové a nevládní organizace, o aktivisty a uvědomělé novináře, je to konec té demokracie. Demokracie totiž musí být založena na svobodných volbách, na síle argumentů a pluralitě názorů, kdežto aktivisté z nevládek a neziskovek získávají obrovský vliv (a tím pádem moc), aniž by se tohoto demokratického procesu účastnili. Novinář, který dělá politiku, je hrobař demokracie – a má tím větší lopatu, čím vlivnější médium má k dispozici. Je to mnohem snazší, než se účastnit politické soutěže. Ten problém se vyskytuje i u nás.

Sám sebe popíráte. Marxismus se nikdy neopiral o nějaké neziskové organizace. Nic takového ani nepřipouští, protože sám sebe pasuje na jedinou hnací sílu.

Že novinář je hrobařem demokracie, to marxisté ví taky. A proto se snaží média ovládnout, přesně jako se to děje na Slovensku, v Maďarsku a jak by si to hodně lidí přálo i u nás.

Marxismu používají lety prověřený model. Na začátku destabilizovat společnost, relativizovat a později popřít vše, co bylo do té doby považováno za hodnoty, tedy především svobodu jedince, a pak "nastolit pořádek". Přesně jako například Fico. Ne náhodou opustil Fico Komunistickou stranu Slovenska až v roce 1999, když už bylo jasné, že ji nezachrání ani přejmenování na SDL.

Zasloužená karma

Dokud se najde nějaký starosta, který takového elementa chytne za límec a vyvede ze sálu, není vše ztraceno.

Slovenskem a zejména její politikou se to začíná hemžit něčí, co začíná na D a souvisí s intelektem:)

Ještě jsem se k textu vrátil. Je dobře a výstižně napsaný. Jde o seriózní varování. Podoba není vůbec náhodná: je zde čitelná analogie s Trumpovým tažením proti tomu, co on nazývá "Deep State". Za tím tažením se ukrývá cíl zbořit základy demokratického systému a jeho životně důležitých institucí, vymazání a přepsání celého příběhu americké demokracie a pilířů, na nichž stojí. Tedy ve skutečnosti recept veskrze bolševický, rozvratný. Podle ovoce se pozná strom - viz vyprovokování davu, aby zaútočil na Kapitol.

Také připomínka doby, kdy se stal ministrem kultury Ladislav Štoll, velice sedí.