Slovenskem si začíná klestit cestu nová ideologie. Může dorazit brzy i k nám

Slovenský premiér Robert Fico hovoří o tom, že bojuje proti progresivním a liberálním médiím a jejich pohůnkům, kteří tvoří politickou opozici, nevládní a další organizace. Přitom je to Fico, který zavádí novou ideologii.

Každá ideologie se musí vymezovat vůči ostatním, když si činí monopol na pravdu, je to její podstata. Marxisticko-leninské učení se vymezovalo vůči buržoazní demokracii, na Slovensku, o mnoho let později vzniká pod vládní taktovkou Roberta Fica nová ideologie, která v sobě zahrnuje prvky šovinismu, vyhroceného slovenského nacionalismu a národního konzervatismu. Tato nová ideologie se přirozeně musí vymezovat proti všem ostatním, oponentním, hlavně však „progresivismu a liberalismu“, které byly určeny novou vládnoucí garniturou za úhlavního nepřítele.

Fico a jeho političtí přátelé vytrvale útočí proti liberální demokracii, čímž podkopávají principy parlamentní demokracie jako celku a zákonitě tím musejí směřovat k nějakému jinému typu vládnutí, který už má v sobě zakódovanou podobu autoritářštějšího výkonu moci, například po maďarském vzoru.

Fico nenechává nikoho na pochybách, o co mu vlastně jde. Jeho verbální výpady směřují nejen vůči již zmíněným „progresivním a liberálním“ médiím, ale rovněž nevládním organizacím, politické opozici. Útoky Fico vede nejen z politických, ale také ideologických pozic, což je velmi dobře patrné ve sféře kultury, kde zcela neschopná ministryně Martina Šimkovičová, která je pouze premiérovou prodlouženou rukou, podle domluveného plánu důsledně čistí pod průhlednými záminkami kulturní prostředí od těch lidí, kteří jsou odpůrci nového vidění slovenské kultury, která má být jaksi ještě slovenštější, ale hlavně personálně povolná novým vládcům.

Tato analogie připomíná praxi komunistického ideologa Ladislava Štolla a jeho spolupracovníků, kteří též po únoru 1948 čistili kulturu pod různými záminkami. A tak se Štollovi znelíbil Nezval, Seifert nebo Halas. Utržené škody touto zhoubnou praxí na kulturní frontě byly jen těžko spočítatelné. Vyhranily se tehdy pouze dvě fronty, buď umělec souhlasil s novým pojetím socialistického realismu a dobrovolně se obral o tvůrčí svobodu, nebo toto pojetí neakceptoval a pak už nemohl být literárně činný.

Jenže Fico v novodobých podmínkách velmi dobře jako zkušený technolog moci ví, co dělá. Už mluví o atentátu na dalšího člena koalice, což by byla vítaná záminka k dalšímu kolu čistek na Slovensku. Přitom olej do ohně svými výroky přilévá z velké části on, nikoliv opozice, která jen reaguje, byť to samozřejmě někdy také verbálně přežene. Je to ale Fico, který vytváří specifické prostředí, kde buď souhlasíte s vládou a jejími kroky, které vyvádějí Slovensko z rodiny vyspělých západních států, nebo nesouhlasíte, čímž jste se sami automaticky zařadili po bok „progresivních a liberálních médií“, nevládních organizací a politické opozice. Zkrátka pěkně po bolševicku, kdo nejde s námi, jde proti nám.

Nová ideologie, jejíž podhoubí je už dostatečně silné, aby mohla postupně splynout se státní správou a klíčovými demokratickými institucemi, se pak může po volbách 2025 přenést i k nám. Otázkou je, zda si to dostatečně uvědomují naši demokratičtí politikové. Ve veřejném prostoru mohou převládnout nově zinstitucionalizované narativy, cizí našemu zahraničněpolitickému směřování, ale vstřícné Rusku, Číně, ale i třeba Íránu a dalším režimům. To, co bylo dosud normální, tedy přináležitost k NATO, EU a západní rodině států, se může objevit na tapetě jako něco nevhodného či rovnou zapovězeného. Parlamentní volby 2025 tak u nás budou zatěžkávací zkouškou demokracie.