Rakousko ovládla krajní pravice. Svobodné však mohou obejít další strany

Rakouské parlamentní volby ovládla podle předpokladů pravicově populistická Svobodná strana Rakouska (FPÖ). Svého kancléře, kterým by měl být presumptivně její předseda Herbert Kickl, však nakonec mít nemusejí.

Vítězství krajní pravice. Tak by se daly stručné označit výsledky rakouských parlamentních voleb z minulého víkendu. FPÖ v podstatě kopíruje úspěch německé Alternativy pro Německo (AfD), která výrazně v v nedávno proběhnuvších zemských volbách v Sasku a Durynsku. V Rakousku tak byly stejně jako v jiných státech Evropy, jako například Francii či Nizozemí, posíleny prvky antiimigrační politiky, národního konzervatismu a euroskepticismu, které FPÖ veřejně zastává, a nyní s nimi uspěla v demokratickém hlasování.

Krajně pravicový parní válec

Rakouští Svobodní zaznamenali v těchto volbách masivní, můžeme říct i rekordní nárůst podpory. V parlamentních volbách získali 29,2% před lidovci (ÖVP), kterým voliči přiřkli 26,48%. Třetí na pásce skončili opoziční sociální demokraté (SPÖ) se ziskem 21,05%. Lidovci jsou však jednoznačně poraženými, protože ztratili více než 10% v porovnání s předchozími volbami.

Karl Nehammer už pogratuloval šéfovi Svobodných, provokativně vystupujícímu a populisticky orientovanému Kicklovi, který se dělá ambice, aby po něm převzal kancléřskou štafetu. Ještě v neděli nadšený Kickl ve svém projevu prohlásil, že 29% podpory voličů promění v politickou realitu, nicméně to bude, jak poznamenává rakouský list Kurier, ještě velmi složité, protože ostatní strany mohou Svobodné, kteří vystupují otevřeně proti unijním sankcím vůči Rusku, obejít. Nyní se rozbíhají politická rokování s nejistým výsledkem.

Jak poznamenává Reuters, Kickl nabídl jednání se všemi stranami, které jsou zastoupeny v parlamentu. Reuters pak současně dodává, že Svobodní nemusejí nakonec vůbec zužitkovat jejich velké vítězství, pokud nenajdou vhodného koaličního partnera. Kickl tak může dopadnout jako Geert Wilders v Nizozemí, jehož protiimigrační a protiislámská Strana pro svobodu sice ve volbách zvítězila, a Wilders dal jasně najevo, že chce být předsedou vlády, nicméně jeho potenciální koaliční partneři s ním odmítli unisono spolupracovat.

Rakouský prezident proti Kicklovi

Kickl má ještě k tomu více svázané ruce, když rakouský prezident, který vyzval k jednáním, prohlásil, že by předsedu Svobodných novým kancléřem nejmenoval. Rakouský prezident se vůči Svobodným v minulosti několikrát ostřeji vymezil. Vyjádřil své výhrady, protože Svobodní neodsoudili ruskou invazi na Ukrajinu, a postavili se proti sankcím proti agresorovi.

Kickl tak nemá automatický nárok stát se kancléřem, naopak může vzniknout „koalice poražených“, kterou by například tvořili sociální demokraté a paradoxně lidovci, pro které byly volby asi největším zklamáním. „Přizváni“ pak mohou být ještě Zelení. Nebo se nabízí, že ostatní strany vytvoří velkou koalici bez Svobodných. Ti tak mohou být úplně ze hry vyšachováni a jako vítěz voleb nemusejí zasednout v příští vládě. Nicméně protože v politice není nic nemožné, může teoreticky dojít k jednáním Svobodných a lidovců. Mnoho lidoveckých voličů přešlo právě ke Svobodným, což není úplně zdůrazňováno.

Příklad z minulosti jako memento

A pak se nabízí i jiná alternativa, pokud dojde k povolebnímu patu. Rakouský prezident, jak píše Der Standard, by mohl jmenovat vládu odborníků bez ohledu na výsledky parlamentních voleb. Der Standard uvedl: „Z hlediska reálpolitiky by to sice bylo nepravděpodobné, ale ústavně možné, rakouský prezident by jmenoval vládu odborníků nebo kabinet úředníků bez ohledu na to, jak dopadly volby“.

To by bylo navíc ústavně komformní. „Spolkový prezident se může svobodně rozhodnout, koho jmenuje kancléřem, teoreticky to může být kdokoli v Rakousku“, řekl v této souvislosti i rakouský ústavní expert Peter Bußjäger. Rok 1999 budiž Kicklovi dostatečně varovným příkladem. Tehdy zvítězili sociální demokraté, ale nedokázali si zajistit potřebnou parlamentní většinu. Wolfgang Schüssel, který se umístil až třetí pozici, byl tehdejším prezidentem Thomasem Klestilem pověřen sestavením vlády.

Rakousko čekají zdlouhavá jednání

Vyjednávání o novém kabinetu mohou každopádně trvat dlouho, stejně jako například v Nizozemí, a není možné nyní říct, jaká vládní konstalace nakonec převezme zodpovědnost, byť některé výše uvedené varianty jsou na stole. Určité extremistické postoje Svobodných a samotného předsedy Kickla však zřetelně odrazují koaliční partnery, kteří by se mohli spoluprací s nimi před svými voliči zkompromitovat. Proběhnuvší volby jsou současně důkazem toho, že Rakousko má zabudované sebezáchovné demokratické mechanismy, jak se vyhnout potenciálně populistické, krajně pravicové vládě, která by výrazně oslabila alpskou zemi v evropských strukturách. Svobodní se tak sice zapsali do historie, že poprvé od roku 1956 dokázali vyhrát parlamentní volby, na druhé straně to vůbec nemusí znamenat, že převezmou vládní zodpovědnost.