Maďarizace, či slovakizace ČR? Příští volby rozhodnou o naší zahraniční orientaci

Nikoliv ve znamení střetu pravice s levicí se budou nést příští parlamentní volby. Půjde daleko o víc. Jestli si ČR udrží svou pevnou prozápadní orientaci, nebo zda půjde maďarskou či slovenskou cestou.

Pamětníci politických zápasů zejména z 90. let si jistě pamatují atraktivní vyprofilované souboje pravice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ODS, vedenou Václavem Klausem, a levice – ČSSD, které předsedal Miloš Zeman. Byli jsme svědky tu pravdivých, tu demagogicky zahrocených argumentů, tak už to v politice ostatně chodí. Nicméně oběma pánům, kteří nakonec skončili oba na ruském břehu, se nedá upřít jedna věc, byli nějak ideově zakotveni. To samé se nedá říct v naší době, kdy u nás působí buď ideologicky zaslepené, nebo naopak ideologicky velmi ohebné politické strany či hnutí.

Tak či onak, souboj pravice a levice, který táhl ve zmíněných 90. letech, nebude zdaleka tím klíčovým faktorem v parlamentních volbách, které nás čekají již za necelý rok. Půjde totiž o daleko více – o naše další zahraničněpolitické směřování. Volby tedy rozetnou pomyslný gordický uzel, na jehož jedné straně provazu stojí důslední zastánci našeho členství v NATO a evropských strukturách, a na straně druhé pak proruské síly, které se až dojemně maskují vroucím vlastenectvím, které v praxi znamená opuštění těchto struktur, což vydávají za manifestaci naší suverenity.

Co by znamenalo vystoupení z NATO a EU snad netřeba zdůrazňovat, byla by to po všech stránkách katastrofa, politická i hospodářská. Stačí se podívat na Velkou Británii, kdy Brexit způsobil zemi ztrátu téměř 29 miliard liber a zastavil přísun velkých podnikatelských investic. Jenže proruské skupiny to vnímají zcela protikladně, nadnárodní a globalistické korporace, abych si vypůjčil slova jednoho známého dezoláta, které nás „vysávají“, jsou tím příslovečným zlem, od něhož je nutné se pokud možno ještě dnes odtrhnout. To neznamená jen opustit EU a NATO, ale také OSN, organizaci WHO, vlastně všechny, aby pak ČR byla konečně tím vytouženě suverénním státem.

Jenže suverenita se neměří tím, že zůstaneme izolovaným ostrůvkem v moři, odtrženém od zmíněných organizací a západních spojenců, ale právě tím, že jsme členové širší mezinárodní rodiny, řešíme problémy společně a navzájem si v případě nouze pomáháme. Tomáš G. Masaryk ve své práci Nová Evropa napsal, že aby se stát udržel, potřebuje nezbytně pomoc alespoň jedné velmoci a být součástí právě onoho širšího společenství. Pokud by dnes Masaryk žil, byl by dnes dozajista největším Evropanem.

Proruské skupiny, které pod pláštíkem jakési pochybné suverenity, kterou žádný malý stát jako ČR ve skutečnosti nikdy mít nemůže, zpochybňují naši prozápadní orientaci a překrucují takřka každodenně dávno ověřená fakta, aby vyhověly svému kremelskému chlebodárci. Ten potřebuje podobné užitečné idioty jako beranidlo na rozbití jednoty Západu a k následnému narýsování takového geopolitického uspořádání, které by zcela vyhovovalo ruským zájmům a bralo v potaz alespoň částečné, nebo v ideálním případě úplné obnovení kremelského vlivu v zemích bývalého sovětského bloku. Není totiž pochyb, že Vladimir Putin žije stále v dávno neexistujících schématech studené války a podle toho jedná.

Příští parlamentní volby nás však mohou zájmům Kremlu až nebezpečně přiblížit. Podívejme se na Slovensko či Maďarsko. Premiér Robert Fico vystoupil v nejhorší kremelské propagandistické slátanině, aby přijel následně v předklonu za Putinem jednat o dodávkách plynu. Naprosto bezhodnotová a v praxi škodlivá politika vedená jakýmsi bezbřehým superpragmatismem. I u nás existují síly, které by chtěly ČR nasměrovat na východ, a jež by praktikovaly podobný superpragmatismus. Ten by nás však oddělil ve svých důsledcích od prozápadní rodiny, kam historicky patříme.

Je nyní na demokratech, aby důrazně upozornili na toto hrozící riziko. Zatím se to příliš nedaří, pokud se podíváme na průzkumy veřejného mínění. Nezbývá než věřit, že demokratické síly se u nás probudí a postupně budou nebezpečné proruské narativy vytlačovat z veřejné diskuse.