Já patřím k těm matkám, které by s radostí se střídavou péčí souhlasily (ano, zřejmě jich moc není). Tatínek nechtěl (a to už zas tak výjimečné není). Podle logiky blogu a zastánců střídavky měl být soudem ke střídavé péči přinucen - měl kde bydlet, vydělával dvakrát víc než já, bydlíme ve stejném městě...

Je to smutné, ale pokud některý rodič nemá o výchovu zájem, tak ho k výchově nedonutíš, ať je to matka či otec, a v tom případě je výhradní péče pochopitelně na místě 

Za prvé si opravte název článku, protože alimenty nejsou výživné, byť laikové jim tak říkají. Alimenty jsou v podstatě apanáž bývalému partnerovi-partnerce, na děti se platí výživné. Je pravda, že při střídavé péči se řeší výživné jinak než u běžné péče jednoho z rodičů a je pravda, že jsou muži, kteří chtějí co nejmenší výživné, klidně budou horovat i pro střídavou péči, jen aby nemuseli platit víc, i když ve skutečnosti nemají až tak velký zájem se o dítě starat polovinu času. Spoustu lidí (fanatických zastánců střídavé péče) nenapadne, že ženy se brání střídavé péči ne kvůli penězům, ale proto, že nechtějí, aby jejich děti žily jako kočovníci. Přiznejme si, že střídavá péče není vhodná jako norma pro všechny děti po rozvodu a rozhodně někdy může udělat víc škody než užitku. Ne každý rodič chce, aby jeho dítě muselo střídat domov, a proto odsuzuje střídavou péči.

Jak chceš jinak řešit případ, kdy oba rodiče mají po rozvodu zájem o výchovu dětí? Budete se soudit až do plnoletosti dětí?

Nebo ustoupíš a přistoupíš na výhradní péči tvého exmanžela?

Nebo se budeš i se svými rodinami střídat v "dětském" bytě i se svými novými partnery a dětmi?

Nemůžu si pomoct, ale zdaleka nejrozumnější porozvodové uspořádání pro tento případ mi jednoznačně připadá společná péče a hned po ní střídavka

Problémy s případnou střídavou péčí jsem se svými dětmi chválabohu neměl. Takže by mne  jen zajímalo , jak se to provádí třeba v případě vzdálenějších bydlišť (ex)partnerů . To mají potom děti dvě školy (školky) , dvoje kamarády ....?

Srovnání je to snad až nepatřičné, ale... Když máte třeba automobil ve "střídavé" péči dvou řidičů , většinou brzy začne trpět jeho technický stav . Nikdo nedělá opravy , výměnu oleje a pod. - spoléhá se na toho druhého.....

Pokud jeden z rodičů vynakládá prokazatelně víc, není problém obrátit se na soud, aby upravil výživné. Dále si nedovedu představit, že bych dítěti třeba nekoupil boty, nechal ho chodit bosé s tím, že mu boty má koupit matka. Často to končí tak, že má dítě věci dvojmo. Ve Vašem přirovnání, auto je na údržbě 2x častěji, nikoliv vůbec. Ale nevyplatí se to dvojmo, tímto střídavá péče nutí rodiče ke komunikaci a dohodě.

Ptal se někdo dětí, jak na střídavou péči koukají ony? Nejsou náhodou rukojmími neustále mezi sebou bojujících rodičů? Je v pořádku je neustále vytrhávat ze zaběhnutého řádu?

Zaběhnutý řád je mít otce a matku. Cti otce svého i matku svou...

Pane Cihláři, v zásadě s Vámi souhlasím. Mnoho otců asi slíbí kvůli střídavé péči i vyšší výživné...

Také jsem souhlasila se společnou péčí, mj. i proto,  aby měly děti vše, co potřebují (otce měly i bez toho - chodily k němu, kdykoli chtěly i bez soudu). Říkala jsem si, že to tak pro ně bude asi lepší, i když se mi to uspořádání nelíbilo.

 A pak jsem si to dva roky vyčítala. Pěkný večer.

Vidíte. A já si nevyčítám ani jeden jediný den už skoro 7 let, co máme střídavou péči nařízenou proti názoru maminky. Nevyčítám to proto, že se našemu dítěti daří dobře, kldině spí, ráno si zpívá a přeje si, aby to tak zůstalo

Existenci finančního "výpalného" za SP musím bohužel potvrdit :-(

Paušalizací ničemu neprospějete ani vy, ani autor.