No, tak nevím...

Petře, teď už opravdu musím reagovat i já tvá teta. Taky pláču. Jsou to ale jiné důvody. Nevím proč zrovna ty píšeš, že vzpomínáš a pláčeš právě ty. A co zbytek celé rodiny, které se toto TVOJE vyznání mohlo dotknout? Myslíš, že syn který svého otce vyprovází na poslední cestě v životě, měl a má v srdci menší smutek než jsi měl ty?A kolik kytek jsi na dědečkův hrob položil , když ostatní - dle tebe - položili kytku a zapomněli? Dost často, když čtu tvoje články se podivuji a skromně mlčím. Ale tady už to nešlo. Zdá se , že píšeš pěkně ale někdy bys měl více přemýšlet. Tak plač ale taky u toho přemýšlej.

A to, že zbytek rodiny nenapsal svoje pocity na blog, neznamená, že na dědečka zapomněli, tak jak píšeš.

Věra

Re: No, tak nevím...

Ahoj, teto, toto jsi sem napsala omylem, patřilo to k článku "Spím v pyžamu po mrtvém". Už jsem Ti tam odpověděl a článek opravil, aby byl srozumitelný a nevyzníval jinak, než jsem ho myslel. Myslím, že příspěvky do diskuse, ani ty napsané omylem smazat nejdou.. Hezký večer

Krásné vyznání, vzpomínka

přeji Vám úspěch, mám radost, že se Vám povedlo dostat dítě do střídavé péče, máte synovi hodně co dát.

Ještě jednou:

Ano, takový člověk si zaslouží úctu. Děkuji za článek a jdu zase brečet...

Ano,

Nevím co říci.....

Opravdu hezké výstižné . Doufám že snad i za mnou se někdo z dětí či vnoučat otočí .

ještě jednou díky .

hezka slova... dekuji

clovek zemre az kdyz ho posledni clovek ktery ho znal zapomene.

Takoví lidé

jsou solí země. Celebrity, které zmiňujete jsou jejím projímadlem.

Ze srdce

Děkuji, přeji V8m hodně štěstí ve všem, co děláte.