Význam rodičovství a střídavá péče

Každý kdo se stane rodičem mi dá za pravdu, že rodičovství člověka významným způsobem změní. Uvědomí si tíhu zodpovědnosti vůči nevinnému a bezbrannému malému tvorovi a pocítí jeho očekávání. Dítě totiž rodiči od narození bezmezně důvěřuje a spoléhá na něj, aniž zkoumá jeho minulost, poměry a rodičovské předpoklady. Toto vědomí je pro rodiče velmi zavazující a motivující a je motorem v kvalitativním skoku v jeho morální vyzrálosti. Každý kdo se stane rodičem mi dá za pravdu, že rodičovství člověka významným způsobem změní. Uvědomí si tíhu zodpovědnosti vůči nevinnému a bezbrannému malému tvorovi a pocítí jeho očekávání. Dítě totiž rodiči od narození bezmezně důvěřuje a spoléhá na něj, aniž zkoumá jeho minulost, poměry a rodičovské předpoklady. Toto vědomí je pro rodiče velmi zavazující a motivující a je motorem na cestě k morální vyzrálosti.

Rodičovství člověka změní. Nepochybně k lepšímu. Je otevřenou komnatou doposud ukrytou uvnitř každého z nás, je darem, který často bez zásluh dostáváme, je rovnou příležitostí pro bohaté i chudé začít znovu, vložit svoje síly, zkušenosti, naděje i očekávání do výchovy a péče o malého človíčka. Rodičovství se tak stává životním smyslem a cestou. Ano cestou, protože dobrým rodičem se člověk nerodí, ale postupně stává. U žen dochází ke změnám zřejmě dříve, změny v hormonální a emocionální rovině u nich nastanou už během těhotenství a krátce po porodu. Pro muže jsou o to důležitější první roky života dítěte, kdy se tohoto zázraku účastní, vidí dítě růst a rozvíjet se. V této fázi si skutečně tatínci uvědomují potřebu svou rodinu zabezpečit a chránit. Chránit znamená i učit, vychovávat. Seznámit dítě s nástrahami života a připravit je na ně. Pro dítě je zase důležitý pocit jistoty, ochrany a osobní příklad, vzor. V tomto hrají rodiče i dítě nezastupitelnou roli. Jedná se o vzájemnou interakci mezi dítětem a rodiči, kdy se učí a zraje nejen dítě, ale skrze jeho výchovu a péči i jeho rodiče.
Rodičovství a zejména následná výchova svých dětí od útlého věku je nám pudově dána. Nemusíme studovat školy, abychom byli dobrými rodiči. Vychovávat dítě je pudová potřeba, snad silnější, než dítě pouze zplodit. To proto muži po oplodnění ženy neumírají, to proto ženy neumírají několik let po porodu, kdy je dítě schopno samostatné fyzické existence. Nejsme hmyz. Hledáme rozumově smysl lidského života, ale mnohdy si neuvědomujeme, že základní potřebou každého zdravého jedince bez rozdílu je zajištění budoucí existence svého rodu, jinými slovy zplození potomka a jeho příprava na život, výchova. Tato vlastnost a potřeba je vlastní bez rozdílu mužům i ženám.
Člověk, který neprožil zázrak rodičovství a nevychovával děti ustrnul na půli cesty. Jeho život je chudší a prázdnější. Je jako pulec, ze kterého se nikdy nestane žába. Pochopení smyslu či významu rodičovství a účasti člověka na výchově svých dětí, jako pudově zakořeněné potřebě je nutné k pochopení dalších společenských jevů i chování jednotlivců. Ke střetu člověka a přírody nedochází jen v našem okolí, ale uvnitř každého z nás. Žena často touží po kariéře i po dítěti současně. Muž cítí potřebu finančně zabezpečit rodinu, současně ale ví, že ho žena chce mít u sebe doma u dítěte, ne v práci. Je těžké to vše zkloubit. Ne vždy se to povede. Manželství a vztahy se rozpadají.
Stát se rodičem a vychovávat svoje děti je přirozenou lidskou potřebou danou stejně mužům, jako ženám. Je to tak zařízeno proto, že dítě oba rodiče během svého dětství a dospívání potřebuje. V okamžiku početí jsou rodiče sice fyziologicky dospělí, jejich rodičovské schopnosti se však zlepšují různou rychlostí až následně. Stává se, že člověk, u kterého bychom to nečekali je dobrým rodičem a naopak. Rodičovství člověka mění k lepšímu.  Urychluje jeho morální vyzrávání, vede k zodpovědnějšímu životu. Odtržení rodiče, který má o výchovu zájem, od výchovy potomka vede k hluboké frustraci a traumatu. Často se mu zbortí svět, není schopen nových vztahů, zatěžuje úřady dopisy, žádostmi a stížnostmi, klesnou mu příjmy, stane se zátěží daňových poplatníků, někdy skončí ve vězení pro neplacení výživného. Stejně velká, ale plíživá škoda vzniká na dítěti. Jeden rodič nikdy nenahradí toho druhého.
Mnoho sporů mezi rodiči vzniká v důsledku jejich nevyzrálosti. K soudu se dostávají na v době nejvyhrocenějších vztahů. Oba však mají často o výchovu dítěte zájem a jsou schopni péči zajistit. Soud pak může svěřit dítě jednomu z nich na každý druhý víkend a středu odpoledne, čímž tohoto rodiče z výchovy prakticky vyloučí s důsledky pro něj a dítě popsanými výše. Odtržení rodiče od dítěte a vlivu na jeho výchovu je nepopsatelně krutým zážitkem, protože je útokem na základní pudovou potřebu.
Vhodnou variantou řešení rozvodové situace je soudní  nařízení střídavé péče, kdy dítě tráví stejný čas střídavě s oběma rodiči v pravidelných intervalech. Zákon toto uspořádání zná a umožňuje ho nařídit i proti vůli jednoho z rodičů. Při střídavé péči se výživné zpravidla nestanoví, soudu odpadne množství práce, délky soudních sporů se podstatně zkrátí. Právo dítěte na oba rodiče bude naplněno. Nařízení střídavé péče funguje a přispívá k potřebné kultivaci vztahů mezi rodiči, kteří dostanou příležitost vedle dítěte morálně dozrát. Je dávno dobře prokázáno, že kromě úplné harmonické rodiny, je střídavá péče pro děti tím druhým nejlepším modelem. Není třeba se jí bát.Rodičovství člověka změní. Nepochybně k lepšímu. Je otevřenou komnatou doposud ukrytou uvnitř každého z nás, je darem, který často bez zásluh dostáváme, je rovnou příležitostí pro bohaté i chudé začít znovu, vložit svoje síly, zkušenosti, naděje i očekávání do výchovy a péče o malého človíčka. Rodičovství se tak stává životním smyslem a cestou. Ano cestou, protože dobrým rodičem se člověk nerodí, ale postupně stává. U žen dochází ke změnám zřejmě dříve, změny v hormonální a emocionální rovině u nich nastanou už během těhotenství a krátce po porodu. Pro muže jsou o to důležitější první roky života dítěte, kdy se tohoto zázraku účastní, vidí dítě růst a rozvíjet se. V této fázi si skutečně tatínci uvědomují potřebu svou rodinu zabezpečit a chránit. Chránit znamená i učit, vychovávat. Seznámit dítě s nástrahami života a připravit je na ně. Pro dítě je zase důležitý pocit jistoty, ochrany a osobní příklad, vzor. V tomto hrají rodiče i dítě nezastupitelnou roli. Jedná se o vzájemnou interakci mezi dítětem a rodiči, kdy se učí a zraje nejen dítě, ale skrze jeho výchovu a péči i jeho rodiče.

Rodičovství a zejména následná výchova svých dětí od útlého věku je nám pudově dána. Nemusíme studovat školy, abychom byli dobrými rodiči. Vychovávat dítě je pudová potřeba, snad silnější, než dítě pouze zplodit. To proto muži po oplodnění ženy neumírají, to proto ženy neumírají několik let po porodu, kdy je dítě schopno samostatné fyzické existence. Nejsme hmyz. Hledáme rozumově smysl lidského života, ale mnohdy si neuvědomujeme, že základní potřebou každého zdravého jedince bez rozdílu je zajištění budoucí existence svého rodu, jinými slovy zplození potomka a jeho příprava na život, výchova. Tato vlastnost a potřeba je vlastní bez rozdílu mužům i ženám.

Stát se rodičem a vychovávat svoje děti je přirozenou lidskou potřebou danou stejně mužům, jako ženám. Je to tak zařízeno proto, že dítě oba rodiče během svého dětství a dospívání potřebuje. V okamžiku početí jsou rodiče sice fyziologicky dospělí, jejich rodičovské schopnosti se však zlepšují různou rychlostí až následně. Stává se, že člověk, u kterého bychom to nečekali je dobrým rodičem a naopak. Rodičovství člověka mění k lepšímu.  Urychluje jeho morální vyzrávání, vede k zodpovědnějšímu životu. Odtržení rodiče, který má o výchovu zájem, od výchovy potomka vede k hluboké trvalé frustraci a traumatu. Stejně velká, ale plíživá škoda vzniká na dítěti. Jeden rodič nikdy nenahradí toho druhého.

Člověk, který neprožil zázrak rodičovství a nevychovával děti ustrnul na půli cesty. Jeho život je chudší a prázdnější. Je jako pulec, ze kterého se nikdy nestane žába. Pochopení smyslu či významu rodičovství a účasti člověka na výchově svých dětí, jako pudově zakořeněné potřebě je nutné k pochopení dalších společenských jevů i chování jednotlivců. Ke střetu člověka a přírody nedochází jen v našem okolí, ale uvnitř každého z nás. Žena často touží po kariéře i po dítěti současně. Muž cítí potřebu finančně zabezpečit rodinu, současně ale ví, že ho žena chce mít u sebe doma u dítěte, ne v práci. Je těžké to vše zkloubit. Ne vždy se to povede. Manželství a vztahy se rozpadají.

Mnoho sporů mezi rodiči vzniká v důsledku jejich nevyzrálosti. K soudu se dostávají v době nejvyhrocenějších vztahů. Oba však mají často o výchovu dítěte zájem a jsou schopni péči zajistit. Soud pak může svěřit dítě jednomu z nich na každý druhý víkend a středu odpoledne, čímž tohoto rodiče z výchovy prakticky vyloučí s důsledky pro něj a dítě popsanými výše. Odtržení rodiče od dítěte a vlivu na jeho výchovu je nepopsatelně krutým zážitkem, protože je útokem na základní pudovou potřebu člověka - výchovu potomka.

Vhodnou variantou řešení porozvodové situace s ohledem na rodiče i dítě je střídavá péče, kdy dítě tráví stejný čas střídavě s oběma rodiči v pravidelných intervalech. Zákon toto uspořádání zná a umožňuje ho nařídit i proti vůli jednoho z rodičů. Právo dítěte na oba rodiče bude naplněno. Nařízení střídavé péče funguje a přispívá k potřebné kultivaci vztahů mezi rodiči, kteří dostanou příležitost vedle dítěte morálně dozrát. Je dávno dobře prokázáno, že po úplné harmonické rodině je střídavá péče pro děti tím druhým nejlepším modelem. Není třeba se jí bát.