Přes počáteční nevoli státních orgánů, které si stále myslí, že úředník může všechno, se sociální pracovnice z UMČ Brno-střed konečně dostala před soud. Odešla s podmínkou. Bohužel se tak stalo až poté, co na policii, která z prvu případ odložila, podali trestní oznámení pracovnící Justiční spravedlnosti. .
Lhostejnost lidí v ulicích jeden k druhému nám může vadit, u úředníků bychom ji ale tolerovat neměli. Zvláště, dotýká-li se dětí. Odsouzení sociální pracovnice je přesně tím, co naše společnost potřebuje. Vyvození osobní zopdovědnosti úředníka a trest. Skončit by měla doba, kdy špatný úředník maximálně jen odejde a my jeho chybu zaplatíme daněmi.
Lhostejnost lidí v ulicích jeden k druhému nám může vadit, u úředníků bychom ji ale tolerovat neměli. Zvláště, dotýká-li se dětí. Odsouzení sociální pracovnice je přesně tím, co naše společnost potřebuje. Vyvození osobní zopdovědnosti úředníka a trest. Skončit by měla doba, kdy špatný úředník maximálně jen odejde a my jeho chybu zaplatíme daněmi.
Potrestáním sociální pracovnice Lei Petříčkové se společenský problém nevyřešil. Tato paní negativně trvale poznamenala životy mnoha jiných dětí. Žena Aleše Krejčího děti unesla 200km daleko od otce z místa, kde spokojeně vyrůstaly. Paní Petříčková nezasáhla. Před několika dny odvolací soud rozhodl, že děti pana Krejčího nepotřebují otce, ale peníze. Spoluprací špatné sociálky a předpojatých soudů byly tyto děti připraveny o otce, který o ně má zájem a chce se o ně starat. O jeho péči nikdo nestojí, o peníze ano. Je to správné?
Jistě, že nikoliv. Zákony a Úmluva a oprávech dítěte říkají něco jiného, než je zaběhnutou českou a slovenskou praxí. Skutky, na které existují trestní paragrafy, jsou policií, státními zástupci i soudy bagatelizovány, tolerovány či dokonce přímo páchány. Sociální pracovnice z Brna-Vinohrad, které si vymyslely týrání dítěte otcem, aby mohlo být svěřeno duševně nemocné matce, zůstávají nepotrestány. Jak dlouho potrvá, než si začneme vážit svých dětí a chránit jejich zdravý vývoj? Než si začneme vážit všech rodičů, bez rozdílu pohlaví? Odtržení dětí od otce je týráním. Odstěhování dětí matkou bez souhlasu otce je únosem. Bránění otci ve styku s dětmi je poškozování cizích práv. Za křivé obvinění otce z týrání dětí, za zneužívání pravomocí úřední osoby se musí posílat před soud.
Je třeba, aby se úředník bál postihu, svou práci vykonával svědomitě a zodpovědně. Proto odsouzení jedné sociální pracovnice vítám. Nemohu však nevidět, že desítky až stovky podobných sedí stále ve svých teplých kancelářích po celé republice. Nic jim nehrozí, protože jejich názory a kvalitu práce považují nadřízení za standard a chrání je. Chyba není na straně jedné pracovnice, ale celého systému. Ten jen obětoval jednoho bezvýznamného beránka.
Potrestáním sociální pracovnice Lei Petříčkové se společenský problém nevyřešil. Tato paní negativně trvale poznamenala životy mnoha jiných dětí. Žena Aleše Krejčího děti unesla 200km daleko od otce z místa, kde spokojeně vyrůstaly. Paní Petříčková nezasáhla. Před několika dny odvolací soud rozhodl, že děti pana Krejčího nepotřebují otce, ale peníze. Spoluprací špatné sociálky a předpojatých soudů byly tyto děti připraveny o otce, který o ně má zájem a chce se o ně starat. O jeho péči nikdo nestojí, o peníze ano. Je to správné?
Jistě, že nikoliv. Zákony a Úmluva a oprávech dítěte říkají něco jiného, než je zaběhnutou českou a slovenskou praxí. Skutky, na které existují trestní paragrafy, jsou policií, státními zástupci i soudy bagatelizovány, tolerovány či dokonce přímo páchány. Sociální pracovnice z Brna-Vinohrad, které si vymyslely týrání dítěte otcem, aby mohlo být svěřeno duševně nemocné matce, zůstávají nepotrestány. Jak dlouho potrvá, než si začneme vážit svých dětí a chránit jejich zdravý vývoj? Než si začneme vážit všech rodičů, bez rozdílu pohlaví? Odtržení dětí od otce je týráním. Odstěhování dětí matkou bez souhlasu otce je únosem. Bránění otci ve styku s dětmi je poškozování cizích práv. Za křivé obvinění otce z týrání dětí, za zneužívání pravomocí úřední osoby se musí posílat před soud.
Je třeba, aby se úředník bál postihu, svou práci vykonával svědomitě a zodpovědně. Proto odsouzení jedné sociální pracovnice vítám. Nemohu však nevidět, že desítky až stovky podobných sedí stále ve svých teplých kancelářích po celé republice. Nic jim nehrozí, protože jejich názory a kvalitu práce považují nadřízení za standard a chrání je. Chyba není na straně pouze jedné pracovnice, ale celého systému. Ten jen obětoval jednoho bezvýznamného beránka.
