"Jednou z těch dnes opravdu diskriminovaných menšin u nás jsou muži. Není to vtip." Uvádí Tomio Okamura ve svém článku. A pokračuje:
"Politická korektnost všechny nutí tvářit se, že ženy jsou ve všem stejné a v mnoha věcech daleko výkonnější a lepší než muži, ale muži je utlačují. Přiznám svůj obdiv ženám, které tuhle pozitivní diskriminaci odmítají. Nejhanebnějším příkladem je české soudnictví. Těžko říct, zda je to tím, že na soudech je většina soudců žen, ale statistickým faktem je, že drtivá většina dětí jde do péče matek. Ve světě se při rovnocenném postavení partnerů automaticky nařizuje střídavá péče. Dítě chtěj nechtěj totiž vždycky má rodiče dva - mámu i tátu. Když chybí jeden, tak je to pro člověka obvykle doživotní psychický průšvih."
Pan Okamura je světa znalý člověk s rozhledem. Podporou střídavé péče a upozorněním na diskriminaci mužů v naší společnosti mi udělal radost. O to větší, že se tak vyjadřuje bez objednávky, jako nezávislý člověk, kterého se tento problém přímo netýká. I po rozvodu se totiž o dítě s jeho matkou starají společně. Domluvili se. Naše justice selhává právě v řešení sporů, tedy situací, kdy se rodiče nedokážou domluvit. Soudy mají soudit, ne chtít jen schvalovat. Podmiňovat schválení střídavé péče hotovou dohodou rozvádějících se rodičů je stejný nesmysl, jako chtít, aby lidé vozili do autoservisu auta, která si sami dokázali opravit. Šablonovité rozhodování soudů, svěřování dětí matkám naopak snižuje zájem těchto matek k dohodě v zájmu dětí dospět. Tím soudy paradoxně zájem dětí většinově poškozují, ačkoliv by ho měly chránit.
Domnívám se, že právě toto pan Okamura ví a měl na mysli, když použil slovo "nařizuje". Samozřejmě, střídavá péče se nehodí pro každé dítě a do každé situace. Tato forma výchovy by však měla být přednostně zvažována a její zamítnutí řádně zdůvodněno. A to i při neschopnosti rodičů se dohodnout (rozuměj státem podporované neochotě matky ke kompromisu v zájmu dětí). Stejně, jako Tomio Okamura, ani já nejsem za tento článek placen a i můj osobní případ se synem je vyřešen. Oba jsme však otcové a muži, kteří nejsou slepí a lhostejní. Vždy jsme chtěli do Evropy. Tam je střídavá péče mnohem více rozšířená...
Střídavá péče není žádný experiment, nejde proti dětem, ani proti ženám. Upozorňuji jen na právo a potřebu dětí být vychováván tátou i mámou. Rozchod rodičů není přece překážkou. Vše jde nějak zařídit a vyzkoušené řešení zde existuje.
Rodičovská láska obou rodičů by se k dětem měla bez omezení dostávat. Proto se angažuji. Pokud jste známá osoba, které tato myšlenka také není lhostejná, prosím podpořte ji veřejně stejně, jako pan Okamura. Stačí krátké vyjádření, máte-li možnost. Nebo pár řádek na můj email, zveřejníme na serveru stridavka.cz. Zmínka, nápad, cokoli pomůže. Nebo prostě jen klikněte karmu. Článek si tak přečte víc lidí. Situace je skutečně vážná a je třeba s tím něco dělat. Děkuji.
Článek věnuji dětem bez rodičů a dále všem lidem, kteří se v ochraně práv dětí nezištně angažují. Tento článek vznikl bez vědomí a konzultace T. Okamury. Snad mi to promine
