Ve společnosti panuje mylné přesvědčení, že je výživné určeno na výživu dítěte. Pokud jeho výživu zajišťují oba rodiče po stejný čas, výživné se prý neplatí. Proto se některé matky bojí, že při střídavé péči situaci ekonomicky nezvládnou. .
A nemusejí to být zrovna zlatokopky. Prostě byly třeba jen pár let doma, vzdaly se kariery, často k ní naopak pomohly manželovi. Pak se logicky obávají, že se bez výživného neobejdou. Mají zato, že se jejich dříve velmi zaměstnaný muž domáhá střídavé péče jen proto, aby se placení výživného vyhnul. Děti pak stejně svěří chůvám.
A nemusejí to být zrovna zlatokopky. Prostě byly třeba jen pár let doma, vzdaly se kariery, často k ní naopak pohohly manželovi. Pak se logicky obávají, že se bez výživného neobejdou. Mají zato, že se jejich dříve velmi zaměstnaný muž domáhá střídavé péče jen proto, aby se placení výživného vyhnul. Děti pak stejně svěří chůvám.
Tyto obavy, podporované dokonce některými neinformovanými novináři, jsou však liché. Výživné musí být stanoveno vždy. Platí ho však oba. Dítě má ze zákona právo podílet se na životní úrovni druhého rodiče. A tak se "spočítá" kolik má jeden rodič platit druhému. Přitom se uvažuje, že je dítě druhému rodiči svěřeno. Stejně je výživné spočítáno i druhému rodiči. Nedomnívám se, že je to správně, protože to soudy neúměrně zatěžuje a znechucuje (viz. můj předchozí článek) a ty pak nemají čas na důležitější věci, ale je to tak. I při střídavé péči si tedy rodiče platí různé výživné odpovídající jejich majetkovým a příjmovým poměrům.
Samozřejmě, i hypoteticky chudé ženě připadá povinnost platit výživné hypoteticky bohatému muži. Ten má ale na druhou stranu povinnost hradit polovinu veškerých výdajů za dítě. Například školku, školní družinu, obědy, zájmové kroužky, lékařskou péči a podobně. Tyto poplatky běžně převyšují výši výživného, jež otci platí matka. Navíc otec polovinu času dítě živí a šatí. Dohodnou-li se rodiče, lze oblečení pořízené jedním rodičem sdílet, címž dále druhý rodič ušetří. Navíc si každý rodič může po dobu, kdy je dítě u druhého rodiče, odpočinout, věnovat se zaměstnání, zálibám, vyřídit si lépe jiné důležité věci a na dobu s dítětem se lépe přípravit.
Česká republika a Slovensko řadí mezi státy s ostudně nejmenší mírou využívání střídavé péče. Jejímu rozvoji v České republice brání mnoho předsudků. Výše jsem uvedl jeden z nich.
Tyto obavy, podporované dokonce některými neinformovanými novináři (viz článek), jsou však liché. Výživné musí být stanoveno vždy. Platí ho však oba. Dítě má ze zákona právo podílet se na životní úrovni druhého rodiče. A tak se "spočítá" kolik má jeden rodič platit druhému. Přitom se uvažuje, že je dítě druhému rodiči svěřeno. Stejně je výživné spočítáno i druhému rodiči. Nedomnívám se, že je to správně, protože to soudy neúměrně zatěžuje a znechucuje (viz. článek) a ty pak nemají čas na důležitější věci. Ale je to tak. I při střídavé péči si tedy rodiče platí různé výživné odpovídající jejich majetkovým a příjmovým poměrům.
Samozřejmě, i hypoteticky chudé ženě připadá povinnost platit výživné hypoteticky bohatému muži. Ten má ale na druhou stranu kromě výživného povinnost hradit také polovinu veškerých výdajů za dítě. Například školku, školní družinu, obědy, zájmové kroužky, lékařskou péči a podobně. Tyto poplatky běžně převyšují výši výživného, jež otci platí matka. Navíc otec polovinu času dítě živí a šatí. Dohodnou-li se rodiče, lze oblečení pořízené jedním rodičem sdílet, čímž dále druhý rodič ušetří. Navíc si každý rodič může po dobu, kdy je dítě u druhého rodiče, odpočinout, věnovat se zaměstnání, zálibám, vyřídit si lépe jiné důležité věci a na dobu s dítětem se lépe přípravit.
Česká republika a Slovensko se řadí mezi státy s ostudně nejmenší mírou využívání střídavé péče. Jejímu rozvoji brání mnoho předsudků. Výše jsem uvedl jeden z nich.
Doporučuji článek Střídavka, jako pomsta a další články autora na téma střídavé péče
