Právě mi od soudu přišlo zdůvodnění rozsudku o úpravě výživného. Musím bohužel konstatovat, že nejdiskriminovanější skupinou obyvatel v našem státě nejsou muži, ale podnikající muži.
Když před lety soud rozhodoval, komu bude svěřen náš tříletý syn do péče, nařídil na moji žádost proti vůli ženy střídavou péči. Současně mi ale určil platit výživné 3800 Kč. Bylo to dokonce víc, než požadovala moje bývalá žena, a ta obvykle svoje nároky přemršťuje. Moje příjmy tomu ale rozhodně neodpovídaly. Měl bych se odvolat? Advokátka mi radila, abych líbal soudci ruce, že nařídit střídavku proti vůli ženy se hned tak nevidí, a že v případě odvolání by mohl odvolací soud rozsudek zrušit celý. Tak jsem mlčel.
Když před lety soud rozhodoval, komu bude svěřen náš tříletý syn do péče, nařídil na moji žádost proti vůli ženy střídavou péči. Současně mi ale určil platit výživné 3800 Kč. Bylo to dokonce víc, než požadovala moje bývalá žena, a ta obvykle svoje nároky přemršťuje. Moje příjmy tomu ale rozhodně neodpovídaly. Měl bych se odvolat? Advokátka mi radila, aby líbal soudci ruce, že nařídit střídavku proti vůli ženy se hned tak nevidí, a že v případě odvolání by mohl odvolací soud zrušit i tu střídavku. Tak jsem mlčel.
Po dvou letech jsme se na mou žádost dostali k soudu zase.. Už to nešlo dál. Chtěl jsem po soudu, aby mi výživné snížil. I sociálka doporučovala, aby se snížilo na ze 3800 na 2500 Kč. Na tuto částku se mělo zvýšit i ženě, a to z 800 Kč, protože již nebyla na mateřské, ale pracovala s příjmem ke 30.000 Kč...
Soud rozhodl. Ženě se zvyšuje z 800 na 2500 a mně se ponechává bezezměny. Budu dál platit 3800 Kč, a to prý proto, že když mi bylo před lety tolik vyměřeno a byl jsem s firmou ve ztrátě, nic se vlastně na mé straně nezměnilo, protože jsem ve ztrátě zase. Prým mám víc pracovat. Tak, jako žena.. Moje argumenty, že jsem v té době bral pouze peníze z úspor z prodaného bytu, že nechci o víkendech pracovat a svěřovat péči o dítě jiným osobám tak, jak to dělá žena, že již nevlastním půlku rodinného domu, že jsem ji byl donucen za pakatel ženě přenechat, že mám nižší vzdělání, než žena, žádné tyto argumenty, ani názor sociálky soudkyně nevzala... Soudkyně dokonce ani nepřihlédla ke skutečnosti, že ženě pomáhá se společnou domácností přítel, který přispívá na jídlo, opravuje zdarma dům a vyzvedává našeho syna ve školce. V domě pak dlouhodobě 7 dnů v týdnu bydlí a se ženou se intimně stýká.
A tak budu dál platit milionářce s vyšším vzděláním a vlastním rodinným domem v centru Brna 1700 Kč měsíčně. A já budu dál bydlet v malém pronajatém bytě, splácet dluhy z manželství a vysvětlovat synovi, proč mu nemůžu koupit to nebo ono, když maminka může. A proč?
Jen proto, že podnikám. Příjmy na to sice nemám, ale jsem podnikatel, což je jiný výraz pro podvodníka. Jistě příjmy tajím a na daních šidím. Proč bych přece jinak podnikal, no ne?! Vážená paní soudkyně. Podnikám proto, že doufám, že se mi jednou začne dařit, až nebudu muset řešit věci, které by měli řešit úředníci a soudci. Totiž to, aby syn mohl být se svým tátou. Za takovou samozřejmou věc se člověk musí v naší společnosti bohužel rvát. Vyčerpává mne to. Přišel jsem o všechno, ale na svého syna čas mám. Mohu si čas udělat kdykoliv syn potřebuje. Ukládám ho do postýlky a ráno se s ním probouzím. O víkendech jsme spolu. Kdykoliv mne syn potřebuje. A to všechno díky podnikání. Proto podnikám. Abych byl nezávislý, sobě pánem a synovi dobrým otcem. Za penězy se honit nehodlám, takové myšlení odmítám přijmout jako standard, tak mne za to netrestejte. Podle čtenářů idnes jsou na tom živnostníci hůř, než podnikatelé. V případě výpočtu výživného jsou však podnikatelé bití zase. Jistě mnoho z nich astronimické příjmy skutečně tají, soudy by však měly otázky životní úrovně rodičů posuzovat opatrně a individuálně. Měly by si uvědomit, že i muž může mít v zaměstnání těžkosti pramenínící třeba i ze ztráty dětí a smyslu života. Mnoho žen si bohužel z mužů dělá chodící peněženky. A stát jim v tom v některých případech vydatně pomáhá.
Po dvou letech jsme se na mou žádost dostali k soudu zase. Už to nešlo dál. Chtěl jsem po soudu, aby mi výživné snížil a ženě zvýšil. I sociálka doporučovala, aby se pro oba nastavilo na 2500 Kč. Žena již nebyla na mateřské, ale pracovala s příjmem ke 30.000 Kč. Moje příjmy byly méně než poloviční. Žena navíc získala rodinný dům do výhradního vlastnictví a půjčovala si další peníze na investice. Soudu jsem se proto nebál.
Jaké však bylo překvapení když soud rozhodl. Ženě se zvyšuje z 800 jen na 2500 a mně se ponechává bezezměny! Budu dál platit 3800 Kč! Prý proto, že když mi bylo před lety tolik vyměřeno a byl jsem s firmou ve ztrátě, nic se vlastně na mé straně nezměnilo, protože jsem ve ztrátě zase! Prý mám víc pracovat. Tak, jako žena. Moje argumenty, že jsem v té době bral pouze peníze z úspor z prodaného bytu, tyto peníze došly, a že nechci o víkendech pracovat a svěřovat péči o dítě jiným osobám tak, jak to dělá žena, že již nevlastním půlku rodinného domu, protože jsem ji byl nucen ženě za pakatel přenechat, že mám nižší vzdělání než ona a minimálně poloviční příjem, žádné tyto argumenty, ani doporučení sociálky soudkyně nevzala. Dokonce ani nepřihlédla ke skutečnosti, že se ženou v domě dlouhodobě bydlí její přítel, který syna vyzvedává ve školce, pomáhá jí s domem a přispívá na jídlo. U soudu totiž řekl, že společnou domácnost nevedou.
A tak budu dál po započtení platit milionářce s dvojnásobně vyšším příjmem, s vyšším vzděláním a vlastním rodinným domem v centru Brna 1700 Kč měsíčně. Sám budu dál bydlet v malém pronajatém bytě, splácet dluhy z manželství, platit polovinu všech výdajů syna a vysvětlovat mu, proč mu nemůžu koupit to nebo ono, když maminka může. A proč?
Jen proto, že jsem chlap a podnikám. Příjmy na to sice nemám, ale jsem podnikatel, což je jiný výraz pro podvodníka. Jistě příjmy tajím a na daních šidím. Proč bych přece jinak podnikal, no ne?! Vážená paní soudkyně. Podnikám proto, že doufám, že se mi jednou začne dařit, až nebudu muset řešit věci, které by měli řešit úředníci a soudci. Totiž to, aby syn mohl být se svým tátou. Za takovou samozřejmou věc se člověk musí v naší společnosti bohužel rvát. Vyčerpává mne to. Přišel jsem o všechno, ale na svého syna čas mám. Mohu si čas udělat kdykoliv syn potřebuje. Ukládám ho do postýlky a ráno se s ním probouzím. O víkendech jsme spolu. Kdykoliv mne syn potřebuje. A to všechno díky podnikání. Proto podnikám. Abych byl nezávislý, sobě pánem a synovi dobrým otcem. Za penězi se honit nehodlám, takové myšlení odmítám přijmout jako standard, tak mne za to netrestejte. Podle čtenářů idnes jsou na tom živnostníci hůř, než zaměstnanci. V případě výpočtu výživného jsou však podnikatelé bití podruhé.
Jistě mnoho podnikatelů příjmy skutečně tají, soudy by však měly otázky životní úrovně rodičů posuzovat opatrně a individuálně. Ne každý podniká pro peníze. Navíc je třeba si uvědomit, že i muž může mít v zaměstnání těžkosti pramenínící třeba ze ztráty dětí a smyslu života. Mnoho žen si bohužel z mužů dělá chodící peněženky. A stát jim v tom v některých případech bohužel vydatně pomáhá.
Částečně související článek: Držhubné při střídavé péči o děti
